4. Kdo jsi?

24. června 2009 v 14:15 | Izzy Mary |  • Jeden život nestačí •

Ahojíík, přidávám další kapitolku se jménem kdo jsi? Víc k tomu asi ani nedodám, užijte si čtení a kritiku do komentíků

4. KDO JSI?


Vypráví Isabella
Sice jsem nevěděla, kdo to je, ale jedno mi bylo jasné, byl to upír. Byl opravdu rychlí, a ta nasládlá vůně... Bylo to vážně strašidelné, i když jsem dostala ve Volteře ten nejlepší výcvik, vždy jsem bojovala po boku svých přátel, ale nikdy takhle sama. Ten upír už byl dávno pryč, tak jsem tuto hrozbu prozatím hodila za hlavu, a jelikož se mi už zavíraly víčka, šla jsem spát...

Ráno jsem nemohla dospat, a tak jsem se sebrala a šla do lesa. Snad tam najdu nějaké pěkné místečko na odpočinek. Najednou "Wow." To je ono! To je to místo, o kterém se mi zhruba před týdnem, ještě ve Volteře, zdálo... Byla to malá, krásně rozkvetlá louka neurčitého tvaru. Loučka hrála snad všemi barvami. Sedla jsem si přímo doprostřed této krásy a nedaleko ode mne byla proleženina, asi sem nechodím jen já, to je jasné. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale slunce už pomalu vycházelo nad obzor, samozřejmě zakryto mraky, takže další školní den bez sluníčka...

Už byl čas jít do školy. Sbohem louko, snad se sem zase brzy vydám...

Vypráví Edward
Celou noc mě zaměstnala Bellina slova, která mi řekla v autě... Ale co když je to jen špeh Volturiů a chce nám rozvrátit rodinu. Vážně pochybuju, že by zrovna Marcus vyprávěl něco pozitivního o naší rodině, ano, Carlisle byl jeho přítel, ale jeho rozhodnutí nepít lidskou krev, v nich vyvolal dojem méněcenného jedince, takže si jejich lichotkami nejsem až tak jistý. Jenže je tu i jiná možnost; co když říkala pravdu, že už nechce být monstrum a já jsem zbytečně paranoidní. Je to vážně k vzteku, jak se mám o někom něco dozvědět, když jí nevidím do mysli?! Nejsem sám, koho tato věc rozrušuje, Alice se jí stále pokouší dívat do budoucnosti, ale jen některé obrazy jsou ostré a něco říkají, zbytek je rozmazaný a nedává žádný smysl. Může jí dost dobře sledovat pouze pár sekund dopředu, ale vzdálená budoucnost byla tabu.

Ťuk, ťuk... "Ahoj synu, ostatní už čekají jen na tebe, škola volá..." Viděla, že jsem nějaký zamlklý, zvědavost jí nedala.
"Děje se něco?" Jen jsem potřásl hlavou, seběhl dolů a nastoupil do auta na sedadlo řidiče. Ke mně si přisedli Alice s Jazzem a ke vší smůle i Tanya. Tanyiny myšlenky na mě doslova křičely; Ach, tak dlouho jsem ho neviděla, možná, že teď už mě nebude tak odmítat, třeba jsem mu chyběla stejně jako on mě... Ale ne, už to zkouší zase. Tanya v podstatě nikdy nepochopila, že o ní nejevím zájem...

Když jsme dorazili do školy, uviděl jsem jak zrovna Bella parkuje a rozhlíží se po parkovišti. Alice za ní okamžitě vyrazila, a když to Bella postřehla, zamávala na ni. Tanya se na mě pořád dívala, ale tentokrát s otazníkem v očích. Mávnul jsem rukou, aby to neřešila. Radši jsem šel na první hodinu, dějiny Ameriky mě vždycky bavily a sedl si na své místo. Tanya se přihnala jako vichřice a posadila se vedle mě.

"Ahojky," řekla s obrovským nadšením v hlase, jako kdybychom se neviděli deset let, a ne pět minut. Obyčejně vedle mě seděla Alice, ale tentokrát si sedla dopředu k Rosalii. Hodina utíkala příšerně pomalu, možná proto, že mě Tanya pořád zasypávala svými komentáři... A ještě k tomu jsem musel poslouchat ty myšlenky mých nechutných spolužáků; někdo myslel na tři nové spolužačky, někdo potají diskutoval o novém studentu, který se má co nevidět objevit. Jako kdyby se s novými lidmi utrhl pytel... Při Tanyině monologu mi připomněla jejího nového bratra, kterého jsem nikdy neviděl, a který se má co nevidět ukázat... Ale hlavní část školní populace se stále zabývala Bellou.

Když jsme s Emmettem seděli v jídelně, viděli jsme Alici táhnoucí Bellu za loket k našemu stolu...

"Ahoj kluci, doufám, že vám nevadí nová spolusedící u stolu, že?" a hodila po mně káraví pohled. Emmett se začal smát a poklepal na prázdném místě mezi námi dvěma.
"My se ještě neznáme, já jsem Emmett. Včera náš Alice nestačila představit." S úšklebkem se na jmenovanou podíval.
"Moc mě těší Emmette." Podali si ruce a Bella se na něj zářivě usmála. Posadila se na ono volné místo. Pak se pustila do jídla.
"Dobrou chuť," dodal Jazz, který právě dorazil společně s Rose. Jeho znechucené ušklíbnutí nad Belliným jídlem jsem nemohl přehlédnout.

Vypráví Rose
Když jsme si s Jasperem sedli na naše obvyklá místa, všichni Bellu pozorovali jak se cpe tím nechutně vypadajícím lidským jídlem. Sjela náš vražedným pohledem a Emmett se ihned rozesmál tím svým hlubokým smíchem...

Ještě chvíli jsme takhle seděli, ale potom se do jídelny přiřítily holky z Denali. Tanye se hned viditelně zvedla nálada. Přisedli si a Edward zakroutil očima, ani se mu nedivím, pořád poslouchat ty strašné výměšky mysli... Občas se stydím i za ty své. Vím, že jsem trochu povrchní, ale jsem si jistá, že kdybych nebyla vždy ta nejkrásnější, byla bych určitě jiná.

"Rose, co se děje?" zašeptal Emmett a přitáhl si mě k sobě. Tím mě probral ze svého hlubokého zamyšlení.
"Ale nic, jen jsem se maličko zamyslela..."
Tanya si celý oběd prohlížela Bellu tím svým vražedným kukučem... vsadím se, že její myšlenky jsou stejného rázu.
"Hm, tak kdy začneme s odvykací kůrou, Bello?" zvolala Alice.
"Já můžu kdykoliv."
"Co třeba už o víkendu?"
"Alice, nemyslíš, že by o tomhle měl rozhodovat spíš Carlisle?" namítl Jasper.
"Jistě, ale Carlisle s tím bude souhlasit. Takže... co ty na to?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabi (Alice?) Sabi (Alice?) | Web | 24. června 2009 v 19:01 | Reagovat

hezké...

2 Papája Papája | E-mail | Web | 26. června 2009 v 16:54 | Reagovat

pěknej díl

DIPLOM ZA BLESKOVKU http://papaja1.blog.cz/0906/53-bleskovka-konec

3 Lenča Lenča | E-mail | 27. června 2009 v 14:02 | Reagovat

moc hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama