12. No to snad ne!

15. července 2009 v 14:22 | Izzy Mary |  • Jeden život nestačí •

Další kapitolka je z pohledu Willa. Je tady popsaná jeho ne až tak bouřlivá reakce na tu novinku, kterou jste se dozvěděli v minulé kapitolce. A ještě mi promiňto to s tím telefonem... jaká je pravděpodobnost, že budou volat zrovna jemu, ale berte to s nadhledem, prosím... :-D
Hezké počteníčko...

12. NO TO SNAD NE!

Vypráví William
Bella usnula. Musel jsem se na ni podívat, jak spí. Byla vážně kouzelná... Já teda osobně nikdy spícího člověka neviděl, tak to neumím posoudit, ale byla taková uvolněná a roztomilá...

"Williame, Edwarde pojďte sem," někdo zdola zavolal. Typoval bych Carlisla. Zavřel jsem dveře Bellina pokoje a sešel dolů. Cestou jsem narazil na Edwarda, který si mě opět nenávistně prohlížel.
"Nemyslíš, že by měla mít alespoň v noci trochu soukromí?!" ty slova na mě skoro plival.
"Já si myslím, že ty se o ní nemáš co starat!" zavrčel jsem nazpět.
"No ták, kluci nechte toho..." zabručel na nás Emmett.
"Tak, přejděme k tomu, co jsem vám chtěl říct." Carlisle zněl opravdu vážně, zřejmě je to opravdu důležité.
"Posaďte se prosím."
"Tak už nám to pověz, než tady vystojím důlek..." řekl jsem.
"No dobrá, já vám říkal, ať se posadíte... Takže ty Wille máš bratra. Je to Edward. To já jsem tě přeměnil, ale věděl jsem, že bych vás oba nezvládl, tak jsem tě poslal na Aljašku."
"Cože?" zakřičel jsem. "To tenhle šílenej pitomec je můj bratr?! Děláš si legraci? No to je šílený..."
Můj bratr si povzdechl.
"Nekřič tady pitomče, právě jsi vzbudil svou holku..." podotkl.
"Jak můžeš bejt tak klidnej?!" To je neskutečný, já nenávidím svého bratra...
"Nebyl jsem, ale já už to nějakou dobu vím... Carlisle se vážně snažil, ale včera mu to uklouzlo... Už jsem měl čas se s tím trochu smířit... Ale nemysli si, že odteď budeš můj bratr, já už mám dva a o dalšího nestojím." On je vážně takovej... namyšlenej... idiot! Máme stejné geny a jemu je to jedno!
"Ovšem že mi to jedno není, ale co můžu dělat? Vždyť se nesnášíme, tak proč něco měnit... mě to vyhovuje tak, jak to je," podotkl.
"Jo, máš pravdu. Takovej magor jako jsi ty se nikdy nezmění..." Musel jsem z toho blázince vypadnout a to hned...

Vyběhl jsem z domu a utíkal dál a dál, až jsem ucítil lahodnou vůni nějakého medvěda. Byl statečný a dokonce mi potrhal i tričko, ale nakonec podlehl mému "šarmu"... Už jsem ho netrápil, zlomil jsem mu vaz vypil do poslední kapičky.

Trrr...telefon vyzváněl jako splašený.
"Jo, co je?"
"Krásný večer, hledáme Isabellu Volturi, není tam někde?"
"Ne není, zavolejte jindy..." Vážně jsem neměl sebemenší náladu se s někým právě vybavovat. Do telefonu mluvila jakási žena.
"Promiňte, jsem Lucy, členka gardy. Jen jsem-" Zavěsil jsem. Ten telefon už asi nebudu potřebovat, skončil v malém jezírku poblíž mýtinky...

Měl jsem čas na přemýšlení; Mám bratra, kterého z nepochopitelného důvodu nenávidím, stejně jako on nenávidí mě. Mám ale mojí skvělou rodinu, které mě miluje a zná. Vážně nevím, co mám dělat...

Z mého zamyšlení mě vytrhly až paprsky slunce. To jsem tu byl tak dlouho? Měl bych se vrátit dřív než se Bella vzbudí, chci jí ukázat tohle překrásné místo.
"Dobré ráno všichni, už se Bella vzbudila?" Zněla má první otázka... Tohle poblouznění mě jednou zabije...
"Ano, Alice s Rose ji právě oblékají," informovala mě Esme.
"Sedni si sem ke mně a povídej, co je u vás doma nového... tedy kromě toho, že jste se museli stěhovat, což mě mrzí..."
"Jako by to někoho zajímalo..." mumlal si pod nos "můj nechtěný bratr". Mohl čekat mou reakci.
"Sklapni! Nikoho tvůj názor nezajímá. No Esme, u nás doma se od posledně moc nezměnilo, jakmile jsem začal chodit do školy, tak někdo měl moc bujaré představy a tak jsme se museli stěhovat... Teď máme koupený domek ve Forks, blízko vás. Tanya se z toho posledního setkání s Bellou už téměř vzpamatovala, takže už je zase vše v naprostém pořádku, tedy až na to, že mám nového brášku..." Letno jsem se podíval na Edwarda a viděl ten jeho vražedný pohled, musel jsem se usmát. Esme si to zjevně nevšimla, jen přitakala.
"Oh jistě, avšak doufám, že tyto malé konflikty nepokazí naše dlouholeté přátelství."
"Já v to doufám."
Slyšel jsem kroky na schodech...
"Ahojky, jakou jste měli noc?" Zeptala se Bella zvesela."
"Dneska nějaká vysmátá, že?" dodal jsem. "Hele víš ty o tom, co se včera v noci stalo?" Bella jen zakroutila hlavou na znamení, že o ničem neví.
"Sklapni!" okřikl mě "bratr".
"Edwarde, nech toho." Napomenula Esme svého synáčka. Bella dnes vypadala vážně hezky: Měla na sobě krátké džínové kraťasy a bílé tílko. A celé to doplňovaly dva culíky...
"Sluší ti to," složil jsem poklonu...
"Děkuji."
"Tak pojď drahoušku, co si dáš k snídani?...." Esme si odvedla Bellu do kuchyně...

Vypráví Alice
Když jsme Bellu oblékly do letního outfitu, schválně jsem sledovala svého brášku, jak se bude tvářit. Když Bella sešla dolů, William na ní mohl oči nechat... a můj bráška taky... Kéž bych teď mohla mít jeho schopnost a vědět, co se mu hodí hlavou.
Hodil po mě vražedný pohled, ale stále po očku sledoval Bellu. Vlastně celé dopoledne na ni upřeně zíral, jako na nějaký obraz.....

Tak co, líbilo?? :-D

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenča Lenča | Web | 16. července 2009 v 19:21 | Reagovat

no jasně že líbílo mocky pěkný

2 Sabi (Alice?) Sabi (Alice?) | Web | 20. července 2009 v 17:08 | Reagovat

Místo aby byli rádi že mají sourozence, tak se ještě vztekaj...nevděčníci =)
ale díl je pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama