9. City? Tak to není

9. července 2009 v 15:22 | Izzy Mary |  • Jeden život nestačí •

Ahoj další díleček. Tenhle je extrémně krátký, ale snad se vám bude líbit... Hezké počtení a komentíky pls... :-D
Je to pouze z Alicina pohledu...

9. CITY? TAK TO NENÍ

Vypráví Alice
Bellu jsem ubytovala v pokoji pro hosty, přinesla jí něco na spaní a popřála dobrou noc. Když Bella usnula, všichni jsme se sešli v jídelně k projednání této situace.

"Teď řešíme otázku co se stalo a proč se to stalo?"
"Tanya si byla ve svých myšlenkách stoprocentně jistá, že ji Bella napadla. Jenže když Bella mluvila s Alicí, tvrdila, že ji bezdůvodně napadla Tanya." Řekl Edward.
"A já Belle věřím," dodala jsem.
"Přiznejme si, Tanya je na tobě jak bych to řekl, závislá? Je jasný, že v Belle vidí sokyni. Myslím, že by byla schopná ji i zabít-"
"Ty se do toho nepleť, Emmette, nevíš o čem mluvíš!" Utnul Emmettovi jeho domněnky.
"Ne, myslím, že tvůj bratr má pravdu, Edwarde." Odvětil Carlisle.

Práskly domovní dveře. Do jídelny vstoupil William.
"Jak je na tom?" zeptala se starostlivě Esme.
"Je z toho mimo, sestry ji právě utěšují. Půjdu se podívat na Bellu..."
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad," namítla Rose. "Právě spí, neměl bys ji rušit. Dneska toho dost zažila, díky tvé sestře..."

Najednou se Jazz zamračil směrem k Edwardovi a ten ho okřikl.
"Nech toho Jaspere!" Pak jsme dostala vizi: Edward se vrhá na Williama. Když vize skončila podívala jsem se na brášku. Stále probodával Williama pohledem, ale už ne tak vražedně. Měl na tváři samolibí úsměv, viděl mou vizi, to bylo jasné...

Edwarde opovaž se! Za tohle tě Bella bude nenávidět ještě víc, bude si myslet, že je za to zodpovědná a bude se trápit. A to nemluvím o Carlislovi.

Vize se změnila: William se vydává do pokoje pro hosty.
Edward to viděl taky, a proto nekontrolovatelně silně práskl do stolu. Ten se pod tíhou jeho ruky rozlomil na půl. Celou dobu vraždil Williama pohledem, vstal a židle na které seděl skřípavě zavrzala.
"Takhle to nebude, Alice. Nedovolím to!" Přesně jsem věděla o čem mluví, ale tímto výstupem vzbudil Bellu a ta už směrovala po schodech dolů do jídelny.
Nech toho, tohle si nezaslouží. Vím, že k ní něco cítíš, ale nemůžeš ho přeci zabít! Teď už na něj moje myšlenky opravdu křičely. Zarazil se, došlo mu, co jsem řekla a hned se začal hájit.
"Cože? Ty si myslíš, že-. Ne to je blbost. Tak to není!" Křičel na mě. Nikdo samozřejmě nevěděl o co jde. Vypadal jako blázen...

S tímto se sebral, práskl dveřmi, až se skleněná výplň dveří rozbila na milióny kousíčků a vyběhl ven do tmavé noci...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama