Smrt za život

28. července 2009 v 18:46 | Izzy Mary |  • Smrt za život •

Ahojík, tak zase trocha mojí fantazie... možná z toho časem bude kapitolovka, ale to vůbec netuším...
Je to o Esmeině přeměně, tak snad se bude aspoň trošku líbit....
Pardon za pravopis

Smrt za život
1. VYKOUPENÍ


Esme:
Ne, jen to ne! Mé děťátko. Proč? Proč musela zemřít? To já měla být mrtvá a ne to krásné malé děvčátko v mém náručí. Takhle se to nemělo stát!
Nejdříve mi zemřela má jediná láska a teď i jediný poklad, který mi po něm zbyl. Proč mě Bůh takhle trestá, za co? Pouze jsem toužila po rodině a šťastném životě. Ne, chci zemřít, už nechci žít...

A potom... jsem na to přišla. Můj život skončí!

Vyšla jsem z domu a mířila jsem vstříc smrti. Nedaleko našeho domu stál strmý útes. Stál nad hlubokou tmavou zátokou.

Moje poslední přání: v pokoji zemřít.
"Sbohem má lásko, za chvíli se opět uvidíme." Skočila jsem. Cítila jsem se tak volná, letěla jsem a naposledy sen nadechla. Mé plíce naplnil čistý mořský vzduch a pak... pouze tma a bolest.

Nikdo:
Letěla z útesu se šťastným úsměvem na rtech. Říkala si, že už ji nikdo nebude potřebovat, nikdo ji nebude ano postrádat. Její rodina byla teď v nebi s Bohem a ona se chtěla dostat k nim. To ovšem ještě netušila, co se bude dít dál...

V tu samou chvíli o pár metrů dál, měl noční službu doktor, který byl znuděn svým věčným životem.Byl to velice moudrý muž, avšak musel zabíjet proto, aby on sám přežil, Pokoušel se několikrát zabít, nechal se vyhladovět, ale jeho žízeň byla tak obrovská, že neodolal a zabil. Našel alternativu: lov zvěře. Později našel své životní poslání: bude lékař. Zachrání alespoň pár životů. Bude se snažit být lepší, lepší než ostatní jeho druhu.

Právě sepisoval zprávu z posledního případu, když v tom uslyšel křik z nemocniční chodby. Vyběhl ven a na nosítkách spatřil líbeznou ženu. Byla mladá a krásná, ale celá zkrvavená.

Sestřička hlásila rozsáhlá poškození těla a vnitřní krvácení, ale její srdce jen zázrakem stále tlouklo. Už ji vezli do márnice...

Carlisle si slíbil, ona nesmí zemřít. Sice ji spatřil pouze jednou, ale ihned poznal, že tato krásná bytost je jeho spřízněná duše.

Ležela na stole v márnici a vedle ní stál postarší muž. Doktor Simons. Ten pouze čekal, až její srdce selže, aby mohl konstatovat smrt. Carlisle byl rozhořčen jeho chováním: doktor Simons pouze přihlížel, jak tato žena umírá. Ani se ji nepokoušel zachránit život. Ano, její zranění byla vážná, ale jen čekat na její smrt...

Nabídl doktoru Simonsovi výměnu služeb. Doktor Simons přikývl a s lítostí odešel domů. Carlisle zapsal datum a čas smrti jisté Esme Higginsovové. Vzal ji do náručí a odnesl domů. Tam na něj čekal jeho syn Edward.

Marně zoufalému lékaři domlouval, aby ji nechal být, on nemohl. Naposledy ji pohladil po dlouhých oříškově zbarvených vlasech a prokousl tenkou kůži na jejím krku. Vpustil jed do krční tepny.
Včas se odtrhl od zakrváceného krku a odnesl Esme do prázdného pokoje pro hosty.

Esme:
Myslela jsem si, že tohle je nebe, ale taková nesnesitelná bolest nemůže být v nebi. A proč je tu taková tma? Celé mé tělo hořelo! Bylo to tak intenzivní. Každá moje buňka byla v ohni. Tohle je horší než peklo! Proč to tolik bolí? Prosím zabijte mě, už to dál nesnesu!
Slyšela jsem dva líbezné hlasy, jak se dohadují.

"Nemohl jsem jí tam nechat. Podívej se, jak je krásná." Něčí ruka se dotkla mé tváře. Bylo to tak uklidňující, jako kdyby jeho ruka chladila ten nesnesitelný žár.
"Jenom proto, že se ti líbí, jsi ji přeměnil?" Tenhle druhý hlas byl takový chlapecký... Nelíbilo se mi, jak tomu druhému hlasu chová.
"Umírala. Přece víš, Edwarde, že bych to nikdy neudělal, kdyby měla jinou možnost!"
Pak bylo slyšet jen prásknutí dveří a já se zase mohla plně soustředit na svou hroznou bolest.
Zabavila jsem se tím, že jsem počítala nádechy a výdechy. Už to byl 4325 a najednou ta bolest začala slábnout. Jen od konečků prstů, ale přece. Při 5283 nádechu se moje ruka už mohla hýbat. Jenže všechna ta bolest se přesunula k mému srdci. Už jsem to přestala počítat, protože ten oheň byl neúnosný. Moje hlasivky přestaly poslouchat. Z mých úst se začal linout křik. Křik tak hrozivý, že by zahnal i medvěda.

Potom moje bolest ustala. Už mě nic nebolelo, nic nepálilo. Cítila jsem se... dobře.
Otevřela jsem oči a uviděla všechno tak nějak dokonale.
Moje bolest byla pryč...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NikkR NikkR | 30. července 2009 v 19:42 | Reagovat

Prosíííím pokračováánííí :)

2 Alice Alice | Web | 5. srpna 2009 v 14:21 | Reagovat

zajímavé....ale zase upíři....už mi lezou krkem

3 iva iva | 26. září 2009 v 11:07 | Reagovat

super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama