11. Už jsem ho našel!

27. srpna 2009 v 13:00 | Izzy Mary |  • Evil Angel •

Ahojky... zdravím.... I když je moje nálada velice nestabilní, dodávám další ujetou a podle mě nudnou kapitolu... Je o Belle a Simonovi, ale kdybych jí nenapsala, tak by se příběh nemohl posunout dál... Znáte to, takový ty nudný kapitoly, bez kterých by se celý příběh seknul. No prostě je to nuda a děs... Já prostě jsem jednoznačně B+E takže se mi tahle kapitola celkem hnusí, tak proto je pořád rozhádávám :-D No jo, neukamenujte mě za to... Prostě to tak je...
Zase vás už pěkně dlouhou dobu otravuju svýma kecama, tak už mlčím a vy můžete číst... Jo a podle mě je moc dlouhá... to už se snad nebude příště opakovat...:-D

11. UŽ JSEM HO NAŠEL

Nejdůležitější v životě není zvítězit, ale bojovat. Hlavní není vyhrát, ale odvážně se bít... (Baron Pierre Couberin)
Vypráví Isabella
Páni, zase jsem ho spatřila... ta andělská tvář.... a prosil, abych ho zabila, proč? Copak si neváží svého života?

Tyto otázky mě sžíraly celou zpáteční cestu domů... tedy do hotely... k Simonovi. Hm, proč mám stále pochybnost o nás dvou? Vždyť je dokonalý... miluje mě, můžu se mu se vším svěřit, je hodný, milý a nesobecký... akorát chce něco, co já ne. Rodinný život. Téma našich neustálých hádek. Nedokáže pochopit, že já se ještě nechci usadit a mít děti... to nechci.

U hotelu jsem zastavila až ve večerních hodinách.
"Co se stalo? Kde je ten chlápek?" vyděšeně zíral Simon.
"Řeknu ti to později..." přikývl a vzal mou cestovní tašku? Vždyť jsem žádnou neměla...
Recepční nám popřála hezký večer a mlsně pokukovala po Simonovi, jenže poté si všimla mého vražedného pohledu a vrátila se ke své práci.

Simon zmáčkl tlačítko s číslem 35 a výtah se rozjel. Poté odemkl dveře na konci chodby a my se ocitli v luxusním apartmá... tohle nebyl ten pokoj, kde jsme bydleli předtím, tenhle byl mnohem hezčí.
"Líbí?"
"Je krásný, ale neříkal jsi, že nemáš rád tyhle luxusní pokoje?" nadnesla jsem. Místo odpovědi mě začal líbat. Ach, jak mi chyběl... Polibky jsem mu začala oplácet a Simon mě opatrně položil na postel.
"Moment!" konečně jsem procitla.
"Co se děje? Neříkej, že se ti po mně nestýskalo..." opět mě začal líbat, tentokrát na krk.
"Ehm, jistě, že se mi stýskalo. Ale chtěl jsi se mnou o něčem mluvit, mám pravdu?" Simon si rezignovaně povzdechl a posadil se na protější židli.
"Tak jo, víš jak jsme se pohádali... tak jsem byl naštvaný a... koupil dům... ve Skotsku," sklopil hlavu.
"Cože?" vyjekla jsem. "Nemůžeš si jen tak kupovat domy jak se ti zlíbí! Ne-nejdřív se tam musíš podívat, co když tam nechci by-bydlet?!" koktala jsem.
Jeho zahanbený výraz náhle vystřídal vztek.
"Tak za prvé; řekla jsi, že pojedeme tam, kam jen budu chtít! Za druhé si já můžu kupovat domy klidně i na Sibiři! A za třetí!" trhavě se nadechl. "já se pro nás dva obětoval dost, teď je řada na tobě!" Byl tak vzteklý, že prudce vstal a převrátil židli, na které seděl. Dokonce mi naháněl strach. Seděla jsem na posteli a dívala se, jak můj milý a hodný Simon vyvádí jako pominutý.
"Ano," řekla jsem. Simon se najednou zastavil a nedůvěřivě si mne prohlížel.
"Slyšel jsem..."
"Ano? Ano." Usmála jsem se na něj. Simon si přede mě klekl a na jeho tváři se objevil šťastný úsměv. Objala jsem ho.
"Tak kdy se stěhujeme?" Moje otázka ho zjevně překvapila.
"Zítra..." odpověděl a já proti své vůli zívla.
"Jsi unavená po dlouhé cestě... jdi spát." Jen jsem bezduše přikývla, zalezla pod deku a při prvním dotyku s polštářem se vydala do říše vzpomínek a snů...

Když jsem se vzbudila, Simon ještě tvrdě spal, tak jsem se rozhodla prozkoumat mou novou cestovní tašku. Vevnitř bylo oblečení.... spoustu oblečení a dámské! Že by si Viktor zapomněl ve svém autě dámské oblečení? Hloupost!

Dále tam byly boty a doplňky... vše v mé velikosti. Bylo to zvláštní...
Kdo by to dělal? Vysvětlení se mi dostavilo až na dně tašky:

Ahoj. Doufám, že se ti můj vánoční dárek líbí. Bohužel jsem to sháněla narychlo a ani nevíš, jak bylo těžké ti tento dárek nepozorovaně předat. Co se týče tebe, úplně vidím, jak ti to bude slušet. Moc mě mrzí, že se o své nejlepší kamarádce nedozvím moc informací. Však víš, na tebe nemám ani kontakt a bráška mi taky nic neřekne.
Akorát vidím, jak si čteš můj dopis a pak se hned stěhuješ. Dávám ti za úkol si na dnešek obléct ty modré šaty...
Ani netušíš, jak moc se těším, až náš zase navštívíš... avšak tvůj dar mi velice znepříjemňuje existenci, kvůli tobě mám občasné výpadky ohledně tvé budoucnosti, ale to se urovná, až nás poctíš svou návštěvou. Můžeš sebou vzít i Simona a ještě bych ti chtěla připomenout, že se na tebe budou všichni těšit, především já, bráška a Mary. Už teď nám moc chybíš...
S láskou tvá sestra Alice...

Pousmála jsem se nad tím. Sice Alici neznám, ale tohle by k ní sedělo...
"Co to je?" vytrhl mi Simon dopis z ruky.
"Ty máš sestru?"
"Ne nemám a laskavě mi ten dopis vrať!" vzala jsem si dopis zpět...
Chvíli bylo trapné ticho, až pak Simon promluvil:
"Já mám už zabaleno, tak si vem vše, co potřebuješ a vyrazíme," omluvně se usmál.

***

"Už tam budeme?" byla jsem nedočkavá jako malé dítě. Simon mi ještě před odjezdem dal šátek přes oči, takže celou cestu jsem neviděla vůbec nic.
"Už tam budeme..." uklidňoval mě. I přes počáteční nesympatie, jsem se těšila... na nový domov.
"Kam to vlastně jedeme?" netrpělivě jsem vyzvídala.
"Do městečka jménem Kelso, leží u Skotských hranic... Bude se ti tam líbit." Pokývala jsem hlavou... ano, bude se mi tam líbit...
Po chvíli auto zastavila o Simon mi otevřel dveře. S jeho pomocí jsem vylezla ven, ale šátek mi stále zůstal na očích.
"Tak, teď si to sundej."
"Panebože! Tohle je náš dům?" Zaraženě jsem si prohlížela vilu, do které by se na první pohled vešli minimálně dvě rodiny...
"Není to trochu velké?"
"Neřekl bych, vzadu bychom mohli udělat hřiště pro děti..."
"Cože? Děti?!" moje dobrá nálada v okamžiku zmizela.
"Snad si nemyslíš, že když jsem schválila dům, tak ti schválím i děti?" vyjela jsem na něj.
"Já neříkám hned, ale třeba nám za pár let bude tady v domě nám dvěma smutno..."
"Ale teď o dětech nechci ani slyšet!" přikývl a společně jsme šli prozkoumat nás nový dům...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 NikkiR NikkiR | Web | 27. srpna 2009 v 14:03 | Reagovat

Nádhernýýýýýýý!!prej děti sním ppfff :-D krásaa šup dalšíííííí :-)

2 gaudi gaudi | Web | 27. srpna 2009 v 19:03 | Reagovat

krásna kapitolka! Alice ma dostala  :-D

3 Gabča..xo* Gabča..xo* | Web | 27. srpna 2009 v 20:38 | Reagovat

Páni!!opět dokonalý!! už se nemůžu dočkat dalšího dílu..
P.S. taky sem zastánce B+E..xDxD

4 Alice Alice | Web | 28. srpna 2009 v 10:20 | Reagovat

hezký...proč mi taky někdo nekoupí vilku? :-(

5 Ell Ell | Web | 28. srpna 2009 v 13:51 | Reagovat

No, nevím, kdyby se mi někdo neznámý podepsal do dopisu jako sestra, asik bych byla víc v šoku....ael na Alici to sedí :-D
Jinak krásné ;-)

6 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 28. srpna 2009 v 17:32 | Reagovat

S další kapitolkou jsem ještě nezačala, jelikož pořád někde jsem... ale pokusím se něco napsat... Doufám, že jsem vám udělala radost :-D:-D

7 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 1. září 2009 v 20:06 | Reagovat

Doufám, že vás potěší moje zpráva... Tedy doufám, že se vám líbí ve škole, ale to sem teď nepleťme. Už mám napsanou 12. kapitolu, ale jen na papíře... ale slibuju, že ji přepíšu a dám ji sem buď zítra nebo pozítří...:-D

8 Gabča Gabča | Web | 1. září 2009 v 21:36 | Reagovat

Tak to už se na ní moc moc moc těšííím..:-)

9 iva iva | 27. září 2009 v 12:20 | Reagovat

tak ted si mě dostala tohle je úplně super kapča!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama