21. Nový život & brzké shledání

3. srpna 2009 v 13:07 | Izzy Mary |  • Jeden život nestačí •

Ahoj další část, tahle je moje nejoblíbenější, tak snad se bude líbit.
Jak už název napovídá, bude se tam dít spousta věcí...

21. NOVÝ ŽIVOT & BRZKÉ DHLEDÁNÍ

Po 10ti letech

Vypráví Edward
Odstěhovali jsme se do městečka zvaného Middleton v Idahu. Bylo tam hezky, teda pro nás. Zataženo, občas spadl nějaký ten déšť. Střední škola byla větší než ve Forks nebo v Silveronu (tam jsme se odstěhovali z Forks...) a tamější žáci měli příjemnější myšlenky. Ne, že by byly hezké nebo tak něco, ale není tu taková intrika...

Já s Alicí jsme nastoupili do druhého ročníku a zbytek dětí do třetího. Lidé tady jsou víc vstřícní, a dokonce i přátelští. Jenže tohle všechno jejich vůni stejně nezmění, takže dobrovolný kontakt s nimi nebyl nejlepší nápad.

Zrovna jsem byl na hodině chemie a učitel ke mně posadil studentku. Viděl jsem ji každý den na hodinách angličtiny. Byla to školní oblíbenkyně, každý kluk s ní chtěl chodit a každá dívka chtěla být jako ona. Takové lidi nesnáším...

"Ahoj," pozdravila. Jen jsem kývl na pozdrav a dál se chystal věnovat učivu, ale ona si nemohla dát pokoj...
"Jsem Wanessa Amber, ale to ty už určitě víš," podotkla, jako kdyby to byla samozřejmost.
"Potřebuješ něco důležitého nebo prostě jen chceš zabít čas tlacháním se mnou?" zeptal jsem se kysele. Zjevně to nevzdávala a v mysli si dodávala odvahy. Byla sebevědomá, to jsem musel uznat.
"Co kdybychom si někam zašli, třeba na kafe." Mou kladnou odpovědí si byla jistá, ale já neměl zájem ani v nejmenším někde usrkávat ten horkej blivajs a ještě s ní...
"Myslím, že odmítnu, ale zkus to na někoho jiného, kdo by o tvou pozornost stál." To jí opravdu vykolejilo. Její myšlenky byly velice zmatené, moc jsem z nich bohužel nebo bohudík nepochytil.
"Ale já chci jít s tebou a ne s někým jiným!" Teď křičela. Spolužáci se za jejím hlasem otáčeli, a když se otočil i učitel, konečně se uklidnila a sedla si zpět na židli.
Po škole, když jsem šel k autu, mě Wanessa dohnala.
"Tak půjdeš?" drze na mě vyštěkla.
"Říkal jsem ti, že-" Najednou se ze zatáčky vynořil rudé Lamborginy. Měl kouřová skla a vypadal opravdu luxusně... něco v našem stylu... Kdybych neviděl na druhé straně Rosalii na druhém konci parkoviště, řekl bych, že je její. Všichni přítomní spolužáci zírali na auto, ze kterého právě vystupovala... Bella? Vypadala vážně božsky. Měla na sobě džínovou minisukni a k tomu nějaké červené tílko. Vystoupila z auta s úsměvem na tváři, který by kdekoho dokázal odzbrojit.

Viděl jsem svůj výraz ve Wanessiných myšlenkách. Zíral jsem na ni, div jsem neotevřel pusu. Rozhlédla se po parkovišti a na chvíli se střetla s mým vyděšeným pohledem. Chvíli se na mě dívala, ale pak její oči pokračovaly v prohlížení parkoviště. Až nakonec našla Alici a její úsměv se ještě víc prohloubil. Alice vypadala velice zmateně, ale bylo jí jedno z jakého důvodu se tu objevila, hlavně že tu je.

Ostatní členové mé rodiny to cítili stejně, protože se všem vykouzlil úsměv na tváři Nevěděl jsem, co mám dělat. Bella postupovala směrem k Alici, a když to Alice zpozorovala myslí mi sdělila: Máš druhou šanci jak se zdá, tak to nepokaz, jinak si to odskáčeš!

Za uplynulých deset let jsem svou novou schopnost uměl perfektně ovládat, ale nerad jsem ji používal, přišlo mi to takové neosobní... ale tentokrát jsem Alici odpověděl: Uklidni se sestřičko, stejně o mě nestojí, tady se nedá nic zvorat...

Alice jen nepatrně zakroutila hlavou, ale dál se už její myšlenky zaobíraly: Uděláme s Bellou tohle, a tamhleto....

Podle informací od spolužáků se prý Bella nějakou dobu zdrží...

Podívala se na mě, poté zavřela oči a vypadala, jako když se na něco soustředí... A pak jako kdyby se mi splnilo mé celoživotní přání, poprvé jsem slyšel její líbezný vnitřní hlas: Ahoj, Edwarde. Dlouho jsme se neviděli, že? Propalovaly mě ty její hnědé hluboké oči. Co to je? Zkusil jsem odpovědět: J-jak to děláš? Pousmála se a já najednou viděl celých jejích deset let. Čína, Thajsko, Japonsko... meditace, bojová umění, cvičení svého štítu... To všechno jsem viděl na vlastní oči. Už to chápeš? Usmál jsem se a přikývl.

Najednou už bylo zase ticho. Bella se mírně začervenala, ale zjevně jsem si toho všiml jen já...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Tak co líbí povídka?

Jo, je super 85.9% (67)
Hm, docela ujde 2.6% (2)
Ještě nevim jak se to vyvine 3.8% (3)
Nic moc 2.6% (2)
Děs... 5.1% (4)

Komentáře

1 gaudi gaudi | 3. srpna 2009 v 15:02 | Reagovat

kraasa! a dufam ze tu 2. sancu nejako vyuzije...

2 NikkR NikkR | 3. srpna 2009 v 17:26 | Reagovat

Krááásnýýýý!!

3 Adioma Adioma | Web | 3. srpna 2009 v 19:07 | Reagovat

nádhera!!!

4 Lenča Lenča | Web | 4. srpna 2009 v 12:49 | Reagovat

moc hezký už se těším na další dílek
jinak Izzy Mary máš u mě nejaký cenky =o)

5 Alice Alice | Web | 4. srpna 2009 v 20:50 | Reagovat

jé ty jsi toho tzase přidala, ale dnes nemám náladu si to číst...tak příště si to snad všechno přečtu.

6 Alice Alice | Web | 9. srpna 2009 v 12:23 | Reagovat

mooc pěkný díl...já se tomu bojovému umění musím pořád smát...nejde přestat =D

7 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 18. srpna 2009 v 23:13 | Reagovat

Nevim jako co s tim máš...

[6]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama