23. Dávej pozor na to, co si myslíš

7. srpna 2009 v 10:04 | Izzy Mary |  • Jeden život nestačí •

Hojíís, další praštěný dílek. Trocha vražedných myšlenek nikdy neuškodí, že? Bellu zmítají emoce a ani mozek jí tentokrát moc nepracuje. Snad se bude tahle kapča líbit. Poděkujte především NikkiR, která ze mě pořád láme další díly, které píšu i v půl druhé ráno...
Hezké čtení :-D
23. DÁVEJ POZOR NA TO, CO SI MYSLÍŠ

Vypráví Edward
... Jo ona tě balí a já na ni žárlím a asi jsem do tebe zabouchlá... Tahle věta mi zněla v hlavě celý den. Bella si asi nehlídala myšlenky... no spíš určitě. Vůbec jsem nevnímal své okolí a ani jsem si nevšiml, že mě Emmett chce srazit na zem. Povedlo se... válel jsem se na zemi a Emm se nade mnou skláněl a smál se tím svým hlubokým smíchem...

"Ha ha vážně vtipné..." zanadával jsem si.
"Já mám takovou radost.. To je úplně poprvé, co jsem tě takhle dostal na lopatky..." pochleboval si.
"Jen jsem se zamyslel."
"Doufám, že budeš zamyšlenej častěji."
"Ne neboj, to se nestane," ujistil jsem ho, ale v hloubi duše jsem věděl, že dokud se tato situace nevyřeší, zřejmě nebudu poslouchat ničí myšlenky.. až na Belliny.

Alice se celou dobu, co jsme odjeli od školy zubí na všechny strany a Rose pořád neví o co jde... jako zbytek rodiny. Pořád si přehrává Bellin rozzuřený obličej, který upírala na Wanessu, která se ke mně pořád tiskla.

Alice si na celé odpoledne vydupala rodinné nákupy, ale já jsem ji naštěstí přesvědčil, že bude lepší, když pojedou beze mne. Ani zdaleka jsem nevěděl, co vlastně budu celé odpoledne dělat, sám v domě. A tak jsem se rozhodl, že by mě malé rozptýlení přišlo vhod. Proto jsem udělal něco naprosto ztřeštěného, zavolal jsem Wanesse, zda by někam nezašla. Sešel jsem se s ní hlavně z jediného důvodu, potřeboval jsem lépe pochopit ženskou mysl. Doufal jsem, že bych mohl některé vlastnosti přiřadit i k Belle.

"Já věděla, že přece jenom budeš souhlasit.." Hm, jak naivní bylo toto lidské děvče, ale co, lepší je pro ni nevědomost.
"Na poslední chvíli jsem si to rozmyslel, neměl jsem totiž co dělat" což byla dokonce pravda. Vlastně ani jsem se nudil, zaměstnávalo mě přemýšlení o jedné hloupé větě, kterou nemůžu vypudit z mysli...

Přišla k nám mladá hosteska, která nás usadila a poslala pro číšnici.
"Dobrý den, co si dáte?" servírka znuděně opakovala naučenou frázi, a pak se podívala na mě. Ach jo, už zase. Její myšlenky byly náhle nesouvislé a její srdce bušilo jako závod. Wanessa číšnici propalovala nenávistným pohledem, ale nakonec si objednala nějaký salát... Já si dal přirozeně jen sklenici vody, kterou stejně nevypiju.

Ani nevím, co jsem čekal tohle byla ta nejhorší schůzka, jakou jsem kdy měl... ne, že bych jich měl nějak moc. Wanessa pořád něco žvatlala a když se na něco zeptala, nečekala ani na odpověď a mluvila dál... Myslel jsem, že moje hlava praskne. Jak zrovna ona může být na škole oblíbená. Doufám, že nakonec najde někoho stejného jako je ona sama a budou spolu žvatlat až do smrti. Alespoň oni budou mít společný žvatlavý život. Zase jsem se ponořil do svých myšlenek.

Rozebereme si to: Já bych nikdy nechtěl být jen Bellin kamarád, to už jsem věděl, ale co ona cítí ke mně? Tohle je teď ta otázka, které mi leží v žaludku (obrazně řečeno samozřejmě...).

Z myšlenek mě probudil až Wanessin štěbetavý hlas:
"Edíku, hej... zvoní ti telefon, ty ho nezvedneš?"
"Haló?" Byla to Alice, jak jinak: "To nemyslíš vážně! Právě ses dozvěděl, že... hm ty víš kdo... cítí ty hm... víš co... ke komu... A ty si dáš rande hned s první fiflenou! Zbláznil ses?!" Její křik mi skoro trhal uši, ale naštěstí mluvila tak rychle, že jí nikdo jiný nemohl slyšet. "Okamžitě se vrať domů, jede k nám Bella a chce jít na lov. Půjdeš s ní, takže máš na to deset minut!" Z telefonu už se ozývalo jen nepřítomné píp.. píp...
"Wanesso, vážně mě to mrzí, ale musím jít... máme rodinné problémy." Ne, Wanesso, vůbec mě to nemrzí... opravil jsem se v duchu.
"Jo, jasně. Uvidíme se zítra..." Vystřelil jsem z toho podniku trochu větší rychlostí než člověk, ale to mi právě bylo celkem jedno. Musím se jí na to zeptat... ale co když to nemyslela vážně a já si dělám zbytečné naděje? Uvidíme, až přijde. Snad jí vyčtu něco z obličeje...

Domů jsem dorazil v rekordním čase. Ještě jsem se stačil převléct, aby to vypadalo autenticky... Bella u nás zaťukala asi pět minut po mém příchodu.
"Jé, ahoj. Ty jsi tady..." překvapeně podotkla.
"No jo, jsem to já," usmál jsem se. Zkus navodit přátelskou atmosféru... říkal jsem si.
"Já jsem chtěla jít na lov, ale jestli nechcete, tak můžu jít sama..." vypadala velice zklamaně. I kdybych neměl v plánu s ní jít, ty oči by mě určitě přesvědčily.
"Já jsem doma sám, ale klidně půjdu s tebou..." doufal jsem, že si nevšimla mého přehnaného nadšení, "teda jestli bys chtěla..." dodal jsem nakonec.
"Jo, pojď, bude to super... a navíc dneska už jít opravdu musím.. to by nebylo dobrý, kdybych někoho zblajzla ve škole"
"Tak jdeme..." pobídl jsem ji. Vyjeli jsme jejím autem do Seattlu, Bella říkala, že si musí něco ještě zařídit... asi to původně měla naplánováno s Al, jinak pochybuju, že by mě tahala po městě. Zašli jsem do knihkupectví. Stále ve mně vzbuzovala překvapení... koupila si lidskou kuchařku. Přišlo mi to komické...
"Čemu se směješ?"
"Ty sis vážně koupila kuchařku? Lidskou kuchařku?"
"No tak mi najdi kuchařku pro upíry, hm?"
"Dobře, dobře, promiň," zvedl jsem ruce, že se vzdávám. Čapla tu knihu a šla ke kase. Já si vybral nejnovější vydání Hamleta. Bella chtěla knihu zaplatit, ale já jí předběhl a zaplatil obě. Podívala se na mě vražedným pohledem, ale nic neřekla. No, mohla to čekat, jsem přeci dobře vychovaný, ne?
"Hele, ještě musím do obchodu s potravinami a pak už pojedeme, slibuju."
"Počkej!" chytil jsem ji za loket, aby zastavila. "Můžu řídit?" pokusil jsem se o kukuč, jaký na mě dělá Alice, když něco chce... fungovalo to.
"Tak dobře, stejně se dneska nějak moc nesoustředím..." Jo všiml jsem si, že chceš zabít naši spolužačku.

Na lovu jsme se rozdělili. Já ulovil pár jelenů a jednoho medvěda, nechápu jak si to můžu Emmett tak vychutnávat, mě medvěd moc nechutná... chutná to jako zdechlina...
Pak jsem chtěl Bellu najít, ale když jsem se zvedl do té mrtvoly, stála opřená o strom a se zájmem si mě prohlížela... nebo se mi to jenom zdálo. Už nevím, co vlastně vidím...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tak co líbí povídka?

Jo, je super 85.9% (67)
Hm, docela ujde 2.6% (2)
Ještě nevim jak se to vyvine 3.8% (3)
Nic moc 2.6% (2)
Děs... 5.1% (4)

Komentáře

1 gaudi gaudi | 7. srpna 2009 v 10:15 | Reagovat

jeej!a ja som mynule rozmýšlala, čo by bolo keby mu Bella povedala túto vetu :DDD krásny dielik

2 NikkR NikkR | 7. srpna 2009 v 10:45 | Reagovat

Nádherrraaaaaa!!!!!škoda že odjíždím a už si nic nepřečtu :( doufám že až se vrátím tady toho bude hoooooooodně moooc :)

3 Izzy Mary Izzy Mary | 7. srpna 2009 v 20:02 | Reagovat

Heej, zítra konečně přijedu, budu mít čas na vyřízení komentíků a další díl bude zase pozítří... :-D

4 Bašura Bašura | E-mail | Web | 8. srpna 2009 v 8:41 | Reagovat

No nádhera =D Se těším, až budu doma a přečtu si uplně všechny dílky ... =) Na tom papíře si jich Peťul měla málo :D:D

5 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 8. srpna 2009 v 16:28 | Reagovat

Bašura: Ty seš ale potvora! A je jasný, že toho bylo málo, protože to bylo taky jenom za týden ne? :-D :-D

6 Bašura Bašura | Web | 8. srpna 2009 v 20:23 | Reagovat

No, že se nestydíš být na mě tak ošklivá :_( fňuk

7 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 8. srpna 2009 v 20:38 | Reagovat

já přeci nejsem ošklivá...

8 Alice Alice | Web | 9. srpna 2009 v 12:32 | Reagovat

pěkné...pěkné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama