25. Tak, a co teď?

9. srpna 2009 v 12:44 | Izzy Mary |  • Jeden život nestačí •

Další dílek, přináší Izzy Mary... Jak už je známo svým sakrazmem a divným smyslem pro humor dokáže vytočit i své nejlepší přátelé. Prosím nezlobte se na ní a nezlobte se ani na Edwarda, který to právě v této kapitolce nemá v hlavě v pořádku.... Hezké četní :-D

25. TAK, A CO TEĎ?

Vypráví Edward
Začali se sjíždět ostatní a já marně vyhlížel její mercedes.
"Tak pojď, netrap se, určitě se ještě ukáže," konejšil mě Jasper. Hm, tak Alice to přece jen vykecala, jak jinak....
První hodina, světová literatura, tu hodinu jsem měl mít s Bellou. Už vcházel učitel, když v tom do třídy vtrhla Bella a omlouvala se za porouchané auto. Učitel jí přivítal na její první hodině a posadil ji... k Wanesse. Ach jo, tak holka se mnou má snad stejnej rozvrh... Musím s Bellou mluvit, hned! Nebo radši počkám na přestávku, to bude lepší...
Celou hodinu jsem ji sledoval. Párkrát se otočila a setkala se s mým pohledem, ale vždycky hned ucukla. Vypadalo to, jako že píše dopis. Wanessa na ten papír zírala, ale nechápala to.
Jakmile zazvonilo, Bella se sebrala a vyběhla na chodbu. Rozběhl jsem se za ní, chytil ji za ruku a tím ji zastavil. Podívala se na mě a jí ji uvěznil ve svých očích.
"Můžu s tebou mluvit?"zeptal jsem si.
"Není o čem," odpověděla chladně.
"Prosím," zašeptal jsem.
"Po škole," řekla, vymanila se z mého stisku a šla na další hodinu. Dohonila mě Wanessa.
"Co se stalo?" položila mi ruku na rameno. Nevšiml jsem si, jejího záměru, rychle ruku ucukla.
"Jéé, ty jsi studenej, není ti zima, Edí?"
"Ne, a neříkej mi Edí!" téměř jsem na ni zavrčel.
"Tak promiň..." dodala uraženě. Ale moc dlouho jí to nevydrželo.
"Hele, tak kam dneska půjdeme? Hnedka po škole se můžeme jít projít."
"Dneska už něco mám... a navíc jak jsi přišla na to, že bych někam chtěl jít... s tebou?"
"No, měl bys někdy někam vyrazit se svou holkou?!" Co?
"Já s tebou nechodím, Wanesso." Moje příkrá odpověď je neodrazila.
"Ale jo, my dva jsme pár a to moc hezkej..."
"To, že jsme jednou byli na kafi, neznamená, že spolu chodíme!" Taková naivní holka... nechápu, proč ji všichni tak obdivujou. Asi byla naštvaná, protože se otočila a utíkala směrem ke své partičce. Její myšlenky byly sebevědomé. Pořád si dokola opakovala Já se nevzdám, on bude můj... Kdybych jí zakroutil krkem, měli by všichni pokoj!
"To ani nezkoušej, už jsem to vymluvila i Belle, takže bych nerada, kdybys to udělal," špitl hlas u mě. Byla to Alice.
"Nechci tě nějak budit z vražedných myšlenek, ale Belle za chvíli končí hodina, měl bys s sebou hodit."
Probuzení do reality bylo téměř okamžité a pak na mě nějak dopadl stres. Bál jsem se tohoto rozhovoru víc, než čehokoliv ve svém dosavadním životě-neživotě...
Shrnutí
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Tak co líbí povídka?

Jo, je super 85.9% (67)
Hm, docela ujde 2.6% (2)
Ještě nevim jak se to vyvine 3.8% (3)
Nic moc 2.6% (2)
Děs... 5.1% (4)

Komentáře

1 Adioma Adioma | Web | 9. srpna 2009 v 18:22 | Reagovat

prosím rychle pokráčko, třeba zítra, jestli to zvládneš, prosím prosím smutně koukám

2 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 9. srpna 2009 v 19:31 | Reagovat

zítra bude další

3 gaudi gaudi | 9. srpna 2009 v 20:40 | Reagovat

jeej! dalsi deilik! kráásny! už sa teším na ten rozhovor...;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama