29. To už je sobota?

13. srpna 2009 v 16:31 | Izzy Mary |  • Jeden život nestačí •

Ahoj, přidávám další díl mé sarkastické a ztřeštěné povídky. Zase je tu jeden z mých oblíbenějších dílů a konečně jsem dopsala tohle svoje dílko. Povídka bude mít 32. částí + Epilog s poměrně otevřeným koncem, takže bych se k tomu mohla vrátit. Ale teď se konečně začnu věnovat svým další úžasným nápadům :-D
Už vás nebudu zdržovat těma nudnejme kecama a přeji, aby jste si užili tuhle kapču :-D

29. TO UŽ JE SOBOTA?

Vypráví Isabella
Celý týden jsme byli s Edwardem taková nerozlučná dvojka. Vyprávěli jsme si příběhy z historie, ale náš kompromis se na řadu nějak nedostal. Vlastně celý týden strávil u nás v domě, protože Alice připravovala večírek. Alex jí samozřejmě pomáhal... jak ho to může bavit?

S Edwardem jsme byli kamarádi a nic víc. Jenže tohle já prostě nechci. Nechci být jen kamarádka. Jenže když se to zvrtne, tak už nebudeme ani kamarádi, a to pro mě nepřipadá v úvahu.
Dneska je pátek, všichni se rozhodli jít si zalovit. Přece jen celý večer být v blízkosti lidí, není pro některé z nás právě ideální. Alice šla se mnou na srnky.
"Tak jak se ten večírek vydaří?" Snažila jsem se o bezstarostný tón.
"Koukala jsem do budoucnosti a přijdou všichni, ale jestli ti jde o něco konkrétnějšího, můžu ti to zjistit," navrhla.
"Ne, nic konkrétního..." jen se uchechtla a pokračovala ve své zálibě...

Sobota 7:00
"Vstávej!" někdo mě právě vytrhl z bezesného spánku a já toho dotyčného zabiju!
"Ale prosím tě, nikdy bys mě nezabila..."
"Alice vypadni!" Podívala jsem se na hodiny. "Sedm hodin? Vždyť takhle brzo nestávám ani do školy!"
"Musíme to koupit šaty. A nejen tobě, taky všem ostatním. Takže dělej, máme málo času..."
"No jo asi jen takových patnáct hodin co?!" Jen se ušklíbla, hodila po mě nějaké oblečení a práskla dveřmi. To ten den hezky začíná. Oblékla jsem se a šla dolů na snídani. Tam na mě všichni čekali.
"Dobré ráno," vyhrklo sborově. Jen jsem pokývala hlavou a šla do kuchyně. Tam mě čekalo překvapení: v kuchyni se Rosa hádala s Edwardem. Taky přáli pěkné ráno a zase se začali hádat.
"O co tu jde?" moje zvědavost mi nedala.
"Tady píšou přidat cukr podle chuti, jak mám kruci vědět, kolik to je?" rozčilovala se Rose.
"Já se o to mile ráda postarám..." nabídla jsem se. Sice ještě remcala, ale pak mi lívanečky přenechala. Ovšem musela jsem slíbit, že mi je smí ozdobit. Na každý mi udělala rozdílný obličej.

Šlehačku jsem měla až za ušima... samozřejmě že pánské osazenstvo to nesmírně pobavilo...
Do obchodu jsme dorazili ještě před otevírací dobou, tak tam Alice ještě chvíli stepovala... Nakonec kvůli ní, otevřeli v obchodním centru dříve. Byla nadšená... Podle mě to bylo Jasperem... určitě ji nějak zmanipuloval. Kluky si na starosti vzal Alex, slíbil, že až nakoupí, přijdou nám pomoci s výběrem šatů...

Alice začala s její nakupovací rutinou: Nastrkala nás do kabinek a na hlavy nám přistávaly kupy oblečení. Nejvíce převažovaly vyzývavé minišaty... Mě chtěla vybrat šaty jako první, možná proto, že si úplně "náhodou" vzpomněla, že má u sebe Edwardovu peněženku... určitě mu ji ukradla schválně.

Poslala mě, abych ho našla a peněženku předala majiteli. Šla jsem po té úžasné intenzivní vůni až mě to zavedlo do takového menšího, ale zato poměrně luxusního obchůdku.

Panebože! Můj bratr je horší než Alice! Edward právě vycházel z kabinky: měl na sobě tmavě modré džíny a bílou košili s pár rozepnutými knoflíčky... vypadal tak.. sexy... že já blbá si nedávám pozor na ten zatracený štít!

Najednou na mě zíral a upřel na mě mučednický pohled a k tomu mi poslal myšlenku: Pomoz mi! Tomu jsem se musela usmát.

Protočila jsem oči a šla k nim. Cestou si mě všiml Alex, ale právě se zabýval Emmem, takže mě nějak nepozoroval. Až teď jsem zaregistrovala slintavé dívčí pohledy, upírající se na mého kamaráda. V tu chvíli mě přepadl zase ten velice známý vztek.

Přišla jsem k němu, ovšem bez přerušení našeho očního kontaktu. Pak - jsem si jista, že to bylo pouze tím vztekem - jsem se k němu přitiskla a vášnivě ho políbila. On mi polibek vroucně oplácel a všem dívkám se zrychlil tep. To divadélko mě nějak začalo bavit, tak jsem mu podala peněženku s hlasitým:
"Miláčku, zapomněl sis u mě peněženku. Uvidíme se doma..." Hodila jsem po něm spiklenecký pohled rty naznačila Nemáš zač... A jeho rozloučení se slovy:
"Děkuji Plyšáčku, nevím, co bych si bez tebe počal," zaručeně slyšel každý v tom obchodě. Ještě jsem se na něj slaďoučce usmála, zamávala na rozloučenou a šla zpátky za Alicí. Děvčata mě vraždila pohledem, ale já se na ně jen usmívala. Tuhle hru bych si klidně ještě zopakovala...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Tak co líbí povídka?

Jo, je super 85.9% (67)
Hm, docela ujde 2.6% (2)
Ještě nevim jak se to vyvine 3.8% (3)
Nic moc 2.6% (2)
Děs... 5.1% (4)

Komentáře

1 Lenča Lenča | Web | 13. srpna 2009 v 16:57 | Reagovat

hmm uplně si to představuju: ....měl na sobě tmavě modré džíny a bílou košili s pár rozepnutými knoflíčky... vypadal tak.. sexy...

moc hezká kapitolka =o)

2 Adioma Adioma | Web | 13. srpna 2009 v 17:18 | Reagovat

náááádhera!!

3 gaudi gaudi | 13. srpna 2009 v 18:29 | Reagovat

"jsem si jista, že to bylo pouze tím vztekem"...jj jasné...hmm ako vždy uužasná kapitolka

4 Alice Alice | Web | 15. srpna 2009 v 11:24 | Reagovat

jééé

5 NikkR NikkR | 15. srpna 2009 v 14:54 | Reagovat

Nádhera!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama