15. Nejlepší místo pro nemocné? Nemocnice to není...

15. září 2009 v 19:41 | Izzy Mary |  • Evil Angel •


Zdáárek, tak jsem zase dopísala další kapitolu... No podle mě se bude asi líbit, ale zase poslední dobou můj mozek pracuje na nízké obrátky, takže mi psaní moc nejde... Ale tuhle kapitolku bych moc moc a moc chtěla věnovat Týně, za to, že se mnou sedí už dva roky pořád v té jedné lavici a taky že mě podporuje v tomhle bláznivém psaní a vlastně jí taky moc děkuju, že mě tenkrát požádala, aby si ke mně mohla sednout, protože se z toho vyklubalo (podle mě) suprové přátelství... A prostě díky za vše... *smutně natahuje...*

15. NEJLEPŠÍ MÍSTO PRO NEMOCNÉ? NEMOCNICE TO NENÍ

Těžký život se stane snesitelným, jakmile má cíl...(Fridtjof Nansem)

Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)
Po dvou chodech se Simon rozhodl, že už ji nebude dála napínat, a proto lusknutím prstu přivolal číšníka s lahví nejdražšího bílého vína. Číšník poslušně nalil do skleniček a odešel. Simon pomalu vstal a poklekl před Isabellu a z kapsy saka vytáhl sametovou krabičku. Isabelle v okamžiku zmrzl úsměv na tváři. Simon si nervózně odkašlal a pak položil tu nejočekávanější otázku:

"Vezmeš si mě?" Isabella se stále nehýbala, jen upřeně zírala na klenot v Simonových rukou... ani nedýchala.
Simon začínal být netrpělivý. Sice věděl, že to pro ni bude šok, ale nečekal takovou reakci. Pak Isabella hlasitě polkla.

Pomalu uchopila sklenku vína a zašeptala:
"Nemůžu...Já jsem totiž... vdaná." V tu chvíli zvedla sklenku a celý její obsah vypila. Jejím krkem se začala rozlévat ta tekutina, která jí dokázala způsobit smrt.

Simon stále ochromen odpovědí si sotva všiml, že se jeho přítelkyně pomalu začíná dusit a umírá.
Avšak když se bezmocně skácela k zemi, jeho mozek okamžitě pracoval na plné obrátky.

"Co-co se děje? Haló! Jsi v pořádku?" Simon začínal panikařit. Nejenže nevěděl co dělat, ale také ani netušil co se děje. Napadlo ho jen jedno místo, kde by mohli vědět co s ní. K jeho starému domovu... Windsor Academy...

Vzal ji do náruče a posadil do auta. Tak moc měl to místo rád a chtěl jí ho ukázat, akorát za jiných okolností.

Poté, co ji bezpečně připásal, vyrazil nebezpečnou rychlostí přes večerní osvětlené ulice městečka Kelso. Zhluboka dýchal, musel si nějak utřídit myšlenky... Wow, tak ona je vdaná... a Simon si nadával za to, že to nepoznal. Vždy byla taková odtažitá, když přišla na řadu rodina. Avšak i přesto všechno jí stále miloval.

Cesta netrvala dlouho a ubíhala celkem rychle. Simon vystoupil z vozu a v náručí nesl Isabellu. Byla to už hodina, co ztratila vědomí...
"Propána jána co se stalo?" vykřikla Mary.
"Já-já nevím. Byli jsme na večeři a-a pak zkolabovala. Nevím, co se stalo... nevím, co mám dělat..." bědoval Simon. Mary v okamžiku přestala zmatkovat a Simona zavedla do Carlislovi pracovny. Carlisle byl velmi udivený, avšak vyslechl Simonovo vysvětlení a s výrazem profesionála uložil Isabellu na pohovku.

"Nemám ani ponětí, co dělat. Toto je velice zvláštní... má nestálý pulz a její srdce sotva bije..." Všichni začali být ještě víc nervózní. Carlisle udělal vše, co mohl. Napumpoval do ní spoustu léků, ale její vážný stav se ani při nejmenším nezlepšil. Simon na Carlisla začal křičet:
"Tak sakra udělejte něco! Ona nemůže přeci umřít, dělejte!" Natož se z vrznutím otevřely dveře a v nich stála Alice.

"Co se děje?"
"Už přes hodinu je v bezvědomí... A Carlisle jí nepomůže," vztekal se Simon.
"Dělal jsem vše, co se dalo, ale stále se nechytá..." s lítostí konstatoval Carlisle.
Alici najednou svitla jiskřička naděje.
"Počkejte!" vykřikla. "Nic nedělejte, jen tu na mě počkejte... hned se vrátím..." Dříve než mohl někdo něco namítnout, byla pryč.
Alice mezitím hbitě kličkovala zámeckými uličkami a hledala pouze jedny dveře...
"Vlastně proč se vůbec zdržovat s klepáním, že? Prostě vyrazíš dveře a-"
"Ticho!" křikla Alice na Edwarda. "Musíš jít se mnou, Bella je na tom bledě." Edward se na nic neptal, vše viděl v sestřině mysli, a rozběhli se zpátky do pracovny.
"Co tu děláš?" Simon zněl naštvaně... kdo by se divil, že? Takovou dobu plánuje své zasnoubení, pak se dozví, že jeho skoro snoubenka je už dávno zadaná a ještě k tomu všemu umírá pár metrů od něj...

Všichni nově příchozí si vyměnili zoufalý pohled. Edward přistoupil k pohovce... pak se podíval na Simona.
"Co se stalo?" Simon si povzdychl:
"Oh, vždyť už jsem to říkal... Prostě se napila a omdlela..." Edward se opatrně dotkl Isabellina čela... měla horečku. Ihned mu svitlo:
"Co pila?" Simon byl otázkou mírně zaskočen...
"Ehm, víno."
"Kruci!" zaklel Edward.
Vzal Isabellu do náručí a vydal se s ní do jednoho z pokojů.
"Co to kruci děláš? Zbláznil ses?!" křičel Simon. V tu chvíli se Edward zastavil a obořil se na Simona:
"Tak já ti povím, co dělám. Zachraňuju jí život... Víš, když ses ji pokusil otrávit, tak jí alespoň nenechám zemřít!"

Došli do bíle vymalované místnosti, která byla plná skříní, šuplíků a místnosti vévodila zdravotnická postel. Opatrně ji na ni položil a začal hrabat v šuplících. Mezitím si párkrát zaklel, ale to nebylo nic oproti Simonovi... no a vlastně všem. Carlisle jen nehybně stál a přihlížel, jak jeho syn demoluje ordinaci a Alice se Simonem byli ohromeni tím vším zmatkem.

Konečně Edward našel to, co hledal... namíchal pár ampulek s neidentifikovanou tekutinou a injekční stříkačkou vpravil Isabelle do krevního oběhu tu prazvláštní tekutinu.

"Bože, tys jí tu injekci píchnul do krku?" ptala se šokovaně Alice. Stačilo jí pouze přikývnutí.
"Bude to trvat ještě pár hodin, tak... můžete jít," dostal ze sebe Edward.
"No to ani náhodou!" křikl Simon.
"Snažil ses jí zabít... asi bys měl odejít..." pokyvovala Alice.
"Já se jí nepokusil zabít. Přeci, proč bych to dělal?"
"Podal jsi jí alkohol, to ke smrti stačí... v jejím případě." Suše poznamenal Edward.
"A jak to právě ty můžeš vědět?" zavrčel Simon.
"Protože ji znám..." Simon jen rezignovaně přikývl a společně s ostatními odešel z místnosti.

...Najednou se Isabella ocitla v místnosti sama. Uvnitř své bytosti sváděla vnitřní boj... Na co žít? Smrt je přeci lepší, klidná.... K čemu žít? Jen proto, aby se každému jen ubližovalo a trápilo je.... Ale přeci v životě jsou i hezké chvilky, s tím koho miluješ.

Ale pozná Isabella někdy tu pravou lásku nebo už jí prostě protekla mezi prsty. Avšak co když ji ani nikdy nepozná?

V tu chvíli ucítila na své ruce studený dotek a ten líbezný známý hlas:
"Prosím, už se probuď. Nikdy bych si neodpustil, kdybych tě nestihl zachránit. A navíc, tam venku na tebe čeká Simon... Vím, sice je to jeho vina, ale zřejmě o tom ani nevěděl... Chápu, nesmím mu to vyčítat, ale je to jednodušší než to vyčítat tobě..." V jeho slovech byla prosycena bolest, ale bolest ze ztráty mu pomalu začínala zastírat tu kapku naděje.

To Isabella už nechtěla dále poslouchat a proto otevřela oči...

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gaudi Gaudi | Web | 15. září 2009 v 20:25 | Reagovat

úúúžasné! heh to znie ako alergia na alkohol :D..tú ma  totiž moja mama :/...heh ale môže to byť aj niečo iné..každopádne sa teším na pokračko!

2 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 15. září 2009 v 20:37 | Reagovat

[1]:
Myslím, že to bylo na začátku, jsem to tam psala, že je alergická na alkohol :-D

3 NikkiR NikkiR | Web | 15. září 2009 v 21:55 | Reagovat

Náádhernééé!!sakra takhle to ukončit to se dělááá???nééé nedělááá šup dalšíí :-)

4 Gaudi Gaudi | Web | 15. září 2009 v 22:15 | Reagovat

[2]: hups  :-D , mno a to som si myslela, že som pozorná pri čítaní ... :-x

5 andy andy | 16. září 2009 v 15:00 | Reagovat

noo to je ukoncenie, teda dakujemhttp://sh.blog.cz/ublog/emoticons/sad.gif ale neee....uzasna kapitola ale hlavne rychle pokracovanie...uz sa neviem dockat :-D

6 Gabča Gabča | Web | 16. září 2009 v 15:13 | Reagovat

Nooo..zůstala sem úplně čumět..O_O Bylo to vážně skvělý..moc se mi to líbilo..takový napínavý..:-D
strašně mě zajímá, kdo je Belliin manžel..doufám, že další kapitola tu bude brzo..;-)protože takhle to ukončit..to se nedělá.:-D

7 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 16. září 2009 v 16:22 | Reagovat

Mockrát děkuji za ty vaše krásné komentíky, ale šestnástku už pomaličku píšu, ale poslední dobou je to hrozně pesimistický tak vám nevim...:-D

8 Alice Alice | Web | 16. září 2009 v 17:15 | Reagovat

...to je přece logický kdo je Belly manžel ne???
Péťo? vezmeš si mě?
:-D  :-D  :-D  :-D

9 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 16. září 2009 v 17:49 | Reagovat

Sabino! Buď ticho!
A k té svatbě... *zmrzlý úsměv na tváři*... já jsem ŽENATÁ, *Žbluňk, pic... tralalá...*:-D:-D

10 Alice Alice | Web | 17. září 2009 v 14:32 | Reagovat

:-D  :-D

11 Nikky Nikky | 17. září 2009 v 17:39 | Reagovat

ahoj jsem moc dojátá a  za tvé krásné věnování  ti chci moc poděkokovat,taky za to, že jsi se mnou měla tolik trpělivosti a doufám, že ještě budeš mít *vztekám se že tu není plakající smajlík* :-x  :-?  
                 díky za vše

12 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 17. září 2009 v 17:55 | Reagovat

[11]:
Jé, já jsem taky moc dojatá...:-D

13 iva iva | 27. září 2009 v 13:30 | Reagovat

hrozně napínavý ale hezký :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama