16. I superhrdina se prostě splete...

18. září 2009 v 22:59 | Izzy Mary |  • Evil Angel •

No jo, už jsem zase tu. Už se mi to zdá docela trapné, že naprosto napjatě čekám na ty vaše komentáře... Jj je to děs Ale tuhle kapitolku chci věnovat Elišce, která je super kámoška... a... já už na to prostě nemam... vždycky když začnu vzpomínat tak začnu bulet, takže odteď jen jméno věnované/ho a tečka!
Jé ještě bych měla napsat něco o té kapitolce... No konečně přijde moje oblíbená scéna, i když jsem jí napsala naprosto jinak než jsem původně plánovala. Sice jsem se snažila, ale je to prostě stejně divný... No a až moc jsem si oblíbila ten pohled Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel), takže to budu většinou psát z mého pohledu. Přeci je to prostě lepší... P.S. A nesnáším slovo FRUSTRUJÍCÍ a JSEM! Takže na to pozor


16. I SUPERHRDINA SE PROSTĚ SPLETE...

Naděje je nám dána jen kvůli beznadějným... (Walter Benjamin)
Vypráví Isabella
To světlo bylo oslepující, ale byla jsem ráda... mé rozhodnutí zůstat žít se ukázalo jako správné řešení...
"Ahoj..." zašeptal hlas vedle mě.
"A-ahoj... co tu dělám?" Má mysl nepracovala dostatečně... poslední vzpomínka byla na tou žádost o ruku a pak bolest.
"Pořádně jsi nás vyděsila," konejšil mě. "Ale co tě to napadlo? Chtěla ses snad zabít?" Už byl velice rozzlobený.
"Já, já jsem nevěděla co dělám, prostě to víno tam tak stálo a já nechtěla Simonovi ublížit a pak... já nevím!" Slzy mi samovolně začaly stékat po tvářích a zanedlouho se ozval i první vzlyk. Objaly mne jeho studené paže...
"Ššš... to nic, nic se nestalo, neplač."

Najednou se otevřely dveře a v nich stála Alice.
"Oh, tys nás ale vyděsila!" křičela. "Uhni, ať se k ní taky dostanu," odstrkovala svého bratra a také mě objala.
"Kdybych to viděla, mohli jsme tomu zabránit, ale vidím jen něco..." Cítila jsem se ještě provinileji než předtím... Toho si všiml Edward a Alici zastavil.
"Měla by odpočívat," pokáral ji. Hádat se s ním nemělo smysl, na to ho znám až moc dobře.
"Máme ti sem někoho poslat?" zeptala se Alice ve dveřích. Než jsem stihla něco říct, zajíkla se.
"Dobře, dobře... Chápu, tahle místnost je stresující, ale neboj, už máš zařízený tvůj vlastní pokoj... tak honem, honem jdeme." Edward mě chtěl vzít do náruče, ale v tu chvíli se objevil Simon a zastavil ho vražedným pohledem.
"Půjdu sama," mé snažení o ukončení této napjaté situace bylo k ničemu.
"Ani náhodou!" Tahle situace byla směšná. V mém postavení by se mě měl každý bát a ne se se mnou hádat.

Simon mě opatrně nadzvedl a šel za Alicí dlouhou chodbou k velkým dveřím. Za nimi byl obrovský překrásný pokoj. Sladěný do teplých barev. Obrovská postel s polštáři a dokonce i vybavená skříň.

"Wow," uniklo Simonovi. Edward s námi nešel, někam zmizel...
"Tak a spi!" poručila mi Alice. Mě zbylo pouhé přikývnutí.
"Zůstanu tu," utvrdil se Simon. Alice však naštěstí zachytila můj prosebný pohled a Simona odtáhla pryč. V tu chvíli jsem se cítila nějak líp... volně. Po tom, co se za dnešek stalo byla samota přesně to, co bylo potřeba...

Když jsem se vzbudila, hodiny ukazovali přesně polední.
"Dobré poledne, Šípková růženko," smála se Alice, která stála vedle postele a v rukou držela nějakou hromádku oblečení.
"Obleč si to a pak přijď do jídelny... však víš, kde to je," usmála se a odběhla pryč. Ta má teda vkus... Nechala mi rudé tričko a bílé kraťasy. Rychle jsem to na sebe hodila a šla do jídelny.
"Tak honem pojď, kdo vás učil se takhle pořád courat," bědovala si Alice, která mě potkala v polovině cesty. Dovedla mě do té místnosti, kde jsem byla minule... Ale proč tomu říkají jídelna?

Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)
"Ahoj rodino, tohle je moje kamarádka Bellča..." vyhrkla Alice na svou rodinu. Esme se ihned rozzářily oči.
"Ahoj," nesměle pozdravila nově příchozí. Alice na sebe nenechala dlouho čekat.
"Představím ti je: tohle je hlava rodiny Carlisle, pak naše mamka Esme, Emmett a Rose, Jasper... a Edwarda znáš..." zašklebila se.
Isabella slušně pozdravila a nevinně se usmála.
"Kde je Johny?"
"Doktor Johny Barry se hlásí do služby..." objevil se ve dveřích s uličnickým úsměvem.
"Tohle je Bella Swanová, a Johny..." představování se ujala Alice, opět...
"Těší mě..." kuňkla Bella. V této společnosti se už necítila tolik cize.
Najednou Johny ztuhl a zkoumavě si Isabellu prohlížel. A pak, no prostě mu to vypadlo:
"Tak tahle kočka, že je tvoje ženuška?" podivil se směrem k Edwardovi. Edward přestal dýchat a rukama si zakryl obličej. Isabella se zajíkla a zoufale zírala na Johnyho... a ostatní, včetně Alice zírali střídavě na Isabellu a Edwarda s otevřenými ústy.

"Co prosím?" vyprskl smíchy Emmett.
"To jsem neměl říkat, co?"
"Ne, tos opravdu neměl. Johny sakra!" zaklel Edward.
"Hele, jak to myslel s tou ženuškou?" nechápala Rose.
"Ty jsi ženatý?!" vypískla Alice. "No to je žůžo!" pokračovala.
"To teda není!" křikli oba manželé naráz.
V místnosti zavládlo smrtelné ticho. Až za pár minut se Emmett nahlas rozesmál:
"Tak to je gól. Náš malej bráška je chla..." posmíval se.
"Emmette, zavři pusu!" okřikla ho Esme.
"Toto je vážná situace, ale buďme klidní. Určitě jsi měl nějaký důvod k tomu, abys nám zatajil tu novinu. Takovou novinu, že jsi ženatý s královskou princeznou.." začal mírně rozhořčeným tónem Carlisle.
"Já nejsem žádná královská princezna!" procedila skrz zuby Isabella.
"Omlouvám se."
"Hele tohle všechno se stalo dávno. Není nutné z této nové a naprosto bezvýznamné zprávy dělat ukvapené závěry," konstatovala Isabella.
"Oh, zlato, už jsi se vzbudila... Říkali, že budeš tady." Do jídelny vpochodoval rozrušený Simon. Objal svou přítelkyni a Alici neutekl její škleb, když ji Simon objímal. Alice se z pochopitelných důvodů ulevilo.

Páni, její bratr je ženatý a ještě s její nejlepší kamarádkou... Avšak zachytila Edwardův nesouhlasný pohled.
"Wow, to je ale zmatek," nadhodil Jasper. Chtěl odlehčit náladu, ale moc se mu to nepovedlo.
Dalších pár minut bylo jen ticho. Až se do místnosti vřítil jeden z místních studentů...
"Myslím, že by jste měli jít na nádvoří. Julie se asi zbláznila..."
"Už jdeme," zavelel Emmett.
Julia opravdu zuřila. Kopala okolo sebe a křičela:
"Vypadněte! Nechci nikoho vidět!"
Edward se snažil Julii uklidnit, ale Julia byla vzteky bez sebe.
"Ticho! Nepřibližuj se ke mně, nebo tě zabiju!" křičela. Avšak on nedbal. Věděl, že to myslí vážně, ale doufal, že situaci zachrání.
"Jdi ode mě!" zakřičela.
V tu chvíli ji nějaká neviditelná síla přirazila na protější zeď.
"Co to?" zašeptal šokovaně Johny.

Isabella propichovala Julii pohledem a ruce zatínala v pěst.
"Nic se neděje... prosím, pusť ji." Edward konejšil Isabellu.
"Na své vlastní nebezpečí," odpověděla a uvolnila své ruce.
Julia sebou práskla o zem a z těžkostí se zvedala a oprašovala své oblečení.
"Jaks to udělala?" Simon už byl opět překvapený. Za poslední dva dny se o své přítelkyni dozvěděl více než za celou tu dobu, co spolu jsou.
"Součást mé schopnosti. Dokážu ohýbat svůj štít okolo předmětů, to jsi nevěděl?" Odpovědi se jí dostalo pouze v podobě zakymácení hlavy.

Po další dlouhé pauze si Johny odkašlal...
"Tak to by bylo. Já půjdu do svého pokojíčku a vy ostatní by jste si měli taky oddychnout... Už to potřebujete." Všichni přikývli a odešli do svých pokojů. Carlisle někam odvedl Julii, která se začala uklidňovat.

A ostatní se rozešli rozjímat o tom, co se stalo poslední dobou na tomto dříve poklidném zámku...

...Zpočátku byli všichni spokojení, tedy skoro všichni, ale vše se poslední dobou zkomplikovalo. Ale čím to všechno začalo? Tím, že se Simon s Isabellou odstěhovali do Skotska? Nebo to snad vše odstartovala ta Alicina vize, či se musíme vrátit ještě dál v čase a tento zvrat připsat Viktorovi a jeho úkolu? Ne, vše začalo mnohem, mnohem dříve. Možná v den, kdy Isabella poprvé spatřila svého manžela, a nebo to začalo jejím narozením... Také špatná odpověď. Za tento zmatek může jen a jen ten protiva jménem Osud. Hraje si s našimi životy jako kdyby hrál prší... Svršek mění barvu a po sedmičce se prostě musí brát dvě.
A jen ti nejodvážnější z nás si troufnou pozměnit pravidla. A je jen na nich, zda to opravdu udělají...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DaWe-KuŘe DaWe-KuŘe | Web | 18. září 2009 v 23:02 | Reagovat

Ahoj   prosim koukl/a by ses na muj blog přecetla jsi naky  clánek a okomentovala x) Když budes chctit můžem bejt i SB  ( spráteleny blog )

WWW.dawe-kure.blog.cz

2 H E R O I N E <3 H E R O I N E <3 | Web | 18. září 2009 v 23:08 | Reagovat

móc fešnéj bločék <3 .. ^^
a určitě i skvělá majitelka :* __ <3

3 °Kačaba..:o* °Kačaba..:o* | Web | 18. září 2009 v 23:16 | Reagovat

Ahojky promin za otravování.. každopádně nevber tohle jako reklamu prosím. ale chtěla sem se tě zeptat a poprosit tě jestli by si byla hodná dučše a hlasla bys mi prosííím:.??..odkazy mám na mim blogu..:)..prosím o dva hlásky.. je to na mým blogu děkuju ti strašlivě moc už předem díky.. máš to u mě ráda ti to oplatim děkuju pa měj se a moc hezkej blog..:o*

4 Ell Ell | Web | 19. září 2009 v 0:08 | Reagovat

ty jo, ty jo....to jsou šoky. No tohle byla úžasná kapitola. A teď jsem napnutá jak kšandy, jak to bude pokračovat. Jak to bylo s Isabellou a Edwardem kdysi dávno a doufám, že už se Simon někde nenápadně ztratí a E a B budou spolu. :-D

5 NikkiR NikkiR | 19. září 2009 v 8:55 | Reagovat

Nááádhernéééééé!!!!! jak všichni byly mimo krááásnaa!!dokonalost!! :-)

6 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 19. září 2009 v 10:35 | Reagovat

Děkuju mockrát. Nevím jak, ale Ell to uhodla, další kapitola bude trochu z té minulosti... Možná to dám i v příštích kapitolách jako retrospektivní pohled...:-D

7 Gabča Gabča | Web | 19. září 2009 v 11:10 | Reagovat

týýýý brďo!!!O_O to byl mazec..stejně jako Ell doufám, že se Simon nějak vypaří..:-D j
myslela sem si to, teda spíš doufala, že Edward bude Isabelly manžel..:-D
Už se těším na další kapitolu - hlavně na tu minulost..8-)

8 Gaudi Gaudi | Web | 19. září 2009 v 13:24 | Reagovat

milujem Johnyho!!!  :-D  :-D  :-D

9 Ell Ell | Web | 20. září 2009 v 18:20 | Reagovat

Izzy Mary: Nj, občas na sobě pozoruju zlomky Aliciny schopnosti. Akorát já věci nevidím (tak dokonalá v tom ještě nejsem) já si je jen myslím :-D. Ale třeba, kdybych se stala upírkou, tak by se to zlepšilo. :-D

Nebo to možná bude tím, že některé věci nejsou tak těžké na uhodnutí (a to bohužel asik bude pravděpodobnější verze)  :-D

10 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 20. září 2009 v 18:33 | Reagovat

Ta druhá verze je asi pravděpodobnější, ale nezoufej, jednou se třeba tak zdokonalíš a budeš mít vize :-D:-D

11 Alice Alice | Web | 20. září 2009 v 19:34 | Reagovat

hezký díl...i když mi připadá, žes ho psala v dobré náladě..je takový "šílený" =D (v dobrém slova smyslu)

12 Ell Ell | Web | 20. září 2009 v 19:40 | Reagovat

Izzy Mary: Nikdy v to nepřestanu doufat, protože jinak nevím, co ze mě bude. :-D

13 iva iva | 27. září 2009 v 13:44 | Reagovat

tak to je krutý...někdy sem se smála jindy zase skoro brečela...ale super :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama