17. Ranní ptáče si dřív natluče...

20. září 2009 v 18:47 | Izzy Mary |  • Evil Angel •

Ahojky, je tu další kapitola a je pro Káju... co k tomu říct... Díky, za všechno, co pro mě dělá a taky, že mě dokáže rozesmát i v depresivních chvílích jako je třeba tahle...


P.S. Je tam také Edwardův pohled který odkazuje na dobu, kdy se seznámil se svou ženou.

17. RANNÍ PTÁČE SI DŘÍV NATLUČE...

Deset polibků se zapomene snadněji než jeden... (Jean Paul)
Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)
...Simon, Isabella, Edward... tři rozdílné osobnosti, avšak něco mají společné. Vztahy. Ano, Isabella a Edward byli manželé už od pradávna. Myslíte si, že mezi nimi něco bylo? Ano, bylo... Ale asi bych měla začít hezky od začátku...

...Píše se rok 1835, Itálie. Mladík přijal pozvání na večírek, který se konal na počest mladé, krásné a svérázné princezničky. A ano, přesně tam se poprvé střetli. Mladík byl uchvácen princezniným půvabem a princezna mladíkovým intelektem. Celou noc spolu tančili a dozvěděli se o sobě vše. Avšak ne, nedošlo na první polibek, pouze přátelské objetí. Oba to cítili stejně.. přátelé na život i na smrt... Ale nemalujme si to narůžovo. Přišla krušná chvíle. Král si také všiml, že jeho dcera tráví spoustu času s tím hochem, a tak mu na mysl přišel geniální plán... co takhle je dát dohromady? Král je král, a proto ho musí všichni poslouchat, takže i přes všelijaké protesty své dcery došlo na tu osudovou svatbu...

Oba byli tak rozzuření, že na své odvěké přátelství zcela zapomněli a jejich cesty se rozešli jinými směry... Ale ty už přeci známe, Edward se dal na vzdělání a Isabella také... Avšak po té osudné noci jaksi změnila názor a školu odsunula na později. Její prioritou se stalo trestání zlých...
Při svých dlouhých cestách poznala spoustu přátel, ale také potkala Simona. Krásného, inteligentního a navždy pětadvacetiletého. A tak vznikla láska nebeská, no ne až tak nebeská, jelikož po pár letech se Isabelle začalo stýskat po svém nejlepším příteli. Uplynulo spoustu dní, jenže Isabella se od srdce už nezasmála. Jenže to se teď změní...

...Všichni tři leželi na posteli a dívali se na strop... jako by tam bylo to řešení, na které stále čekají. Je škoda, že Simon stále netuší, kdo je ten, komu patří jeho milovaná. Netuší, že jeho sok je o pár dveří dál. Každé ráno se potkávají a on to neví.

A pak tu máme samozřejmě Alici. Všemoudrou vědmu. Vše, co se má stát, může změnit a ona o tom ví. No bohužel má občas nějaké ty výpadky, ale ne její vinou.

Jenže ona není jen vševědoucí osobou, ale i vrbou. Věděla téměř vše, každý se jí mohl svěřit, ale její vlastní bratr to neudělal... Jenže někdy je lepší mít své tajemství...

Tak takhle zní ta pohádka, která bývá v knížkách. Jenže je to vůbec pohádka? Bude mít šťastný konec? Když je někdo zaslepen láskou, nevidí co se děje vedle něj. Někdo může milovat, avšak nikdy to té osobě nesdělí. Je to vůbec správné říkat tomu dotyčnému, co k němu cítíme nebo je lepší prostě mlčet? Pár slov může změnit celý život, ale kdy je ten správný čas vyslovit ta slova? Možná to zjistíme dnes, zítra a nebo nikdy... Tak to má být...

...Proč je svět bludiště plné spletitých chodeb? Mají jen jeden cíl, avšak spoustu cest k němu. A je jen na nás, jakou cestu si zvolíme. Naši hrdinové si vybrali, i když nedobrovolně cestu nejtěžší. Ironií je, že každý z nich chtěl jít tou nejjednodušší cestičkou ke štěstí...

"Smím si přisednout?" ozval se Edward ode dveří. Isabella jen přikývla a dál usrkávala z hrnku plného kafe.
"Takhle to asi nemělo být, co?"
"Ne, to ne," přitakala.
"Tohle nikdo nepochopí... prostě přátelé na věčnost." Najednou Isabelle svitl nápad:
"Musíme se rozvést. Otec na to nepřijde a my konečně budeme svobodní." Edward se nehýbal.
"Haló, jsi v pořádku?"
"No to je skvělý nápad," náhle souhlasil. "Ale teď jsem si uvědomil, že-že musím j-jít," vykoktal rychle ze sebe a zmizel tam, odkud přišel. Isabella jen zakroutila hlavou a dál usrkávala ze svého hrnku.

Mezitím Edward kličkoval chodbami a vzpamatovával se z té žádosti. Ani nevěděl kam jde, ale musel odejít... Celou tu dobu si myslel, že až bude po všem, bude šťastný. Jenže teď, když ta situace nastala, nechtěl se své kamarádky vzdát... nějak to nešlo.

Nasedl do auta a vyrazil pryč. Kola skřípavě zavrzala a rozjela se ohromnou rychlostí bránou ven. Netušil jak, kam, proč? Prostě pryč, někam kde neexistují vzpomínky, neexistují myšlenky. Nic. Přesně po tom toužil... po nicotě. Někdo by mohl pochybovat... existuje vůbec nicota? Možná ano a možná také ne. Ale na některé otázky není odpověď.

Ale úplně jsem zapomněla na Simona... Stále mu vrtalo hlavou, kdo je ten dotyčný. Proto se rozhodl ho najít a přinutit k odčinění té ošemetné situace. A udělá pro to cokoliv...

"Is, musím s tebou mluvit. Otevři!" náruživě bušil na dveře... nic.
"No tak, otevři, hned!" pod jeho pěstí se pomalu začaly drtit dveře, ale stále žádná odpověď. Vzal za kliku a otevřel dveře. Isabella spokojeně oddychovala ve své posteli. Simon se utvrdil... musí to vědět.
"Is, vzbuď se..." jemně s ní zatřásl.
"To už je ráno?
"Ne, ale musím s tebou mluvit."
"Tak mluv," řekla a opět se zavrtala do měkkých peřin.
"Kdo je tvůj manžel?" znenadání vyštěkl. To Isabellu v okamžiku probralo. Zírala na Simona, zorničky rozšířené a srdce zběsile tlouklo.
"Jsem vážně unavená," pokoušela se tento rozhovor přesunout na jindy, ale Simon ji pevně chytil za ruku a nehodlal pustit.
"Neodejdu, dokud mi to neřekneš!" křičel a šel z něho strach.
"A k čemu ti to bude?"
"Půjdu po něm a pak ho zabiji," řekl s ledovým klidem.
"Cože?" Isabella měla opravdový strach. Bála se o svého nejlepšího přítele. Simon vypadal rozhodnutý a Isabella věděla, že je Simon schopný všeho.
A najednou se rozlétly dveře a v nich stála rozzlobená Alice.
"Chceš vědět, kdo je její manžel?" zavrčela na něj. Simon si odfrkl. "Jinak bych tu nebyl." Stisk okolo Isabelliny paže zesílil. Sykla bolestí...
"Ne, neříkej to!" křičela.
"Můj bratříček je ten šťastlivec," řekla a na tváři se jí usadil škodolibý úsměv.
"Kde je?" zavrčel.
"Někam zmizel." Samozřejmě, Alice přesně věděla, kde je její bratr, ale neřekla ani slovo.
V okamžiku byl Simon pryč.
"Au," Isabella si třela paži... Alice si sedla do křesla.
"Nebudu ti lhát, ten tvůj nápad ho pěkně sebral... Proto taky odjel." Isabella toho nápadu najednou začala litovat, přesto věděla, že nebude schopna jakéhokoliv vztahu, pokud zůstane vdaná.
"Nemůžu jinak," zašeptala.
"Ale můžeš, a ty to víš. Jen o tom trochu popřemýšlej," povzbudivě se usmála a ladně odtančila ze dveří...
Super, další námět k usilovnému přemýšlení, pomyslela si, ale rychle ji přemohl spánek a...

Mezitím Simon zuřil, nasedl do auta a jel do města. Myslel, že ho tam najde... Ale nikde jeho auto nebylo. Jak by také mohlo, Edward seděl na kraji jezera a házel kamínky do vody, odrážející měsíc v úplňku...

Vypráví Edward
...3. červen 1835, Itálie... Pche, prý princeznin ples... Jedna rozmazlená dívka a všichni se musí sejít a poblahopřát... Král sám porušil zákon a my ostatní to máme oslavovat a blahořečit.
"Mladý pane, přejete si?"
"Oblek."
"Jistě, následujte mne... Zde je nejrozsáhlejší výběr fraků, košil, vest a také bot..."
"Prosil bych to nejjednodušší."
"Tady," prodavačka se stále snažila být milá, avšak můj výraz ji nepovzbuzoval. Jak také, ženy by měli být v domácnosti nebo pracovat jako služebné, ale toto není jejich přirozenost. Nejdříve jim povolili se vzdělávat a ještě pracovat...
"Děkuji, bylo mi potěšením," dveře za mnou práskly a já se ocitl zpět v rušné Volterrské ulici. Lidé chodili sem a tam, vždy je rušno v tuto dobu... každoroční trhy si nesmí nechat ujít.
Byl podvečer a zbývalo jen pár hodin do toho slavného plesu. Určitě je princezna velmi půvabná, ale všichni bohatýři jsou pyšní a ona nebude výjimkou...

"Jméno," zabručel muž u hlavní brány.
"Masen," zněla má odpověď. Ten muž si něco poznamenal na papír a opět zazněl ten jeho znuděný hlas.
"Postupujte až k těmto dveřím a použijte klepadlo," ukázal na masivní dveře vedoucí do hradu a mnou už se nezabýval. Má nervozita značně stoupla, když zazněl ten nepříjemný zvuk klepadla.
Najednou se otevřely dveře a na mne se usmívala služebná.
"Ples se koná za pár okamžiků, prosím vstupte a vyčkejte v hlavním sále." Byla vlídná a stále se usmívala...

..."Vzpomínáš?" z mého zasnění mě vyrušil Johny. Já pouze přikývl.
"Chce se rozvést."
"Já vím, Alice mi to řekla."
"A ty to nechceš?" zeptal se.
"Nevím," přiznal jsem.
"Miluješ ji?"
"Cože?! Ne, jistě že ne!" ujistil jsem ho.
"Tak proč se jí nechceš vzdát?" Dlouhou chvíli bylo ticho.
"Já nevím," zněla má poslední věta.
"Tak si to rozmysli a pak mi dej vědět," řekl a odešel...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NikkiR NikkiR | 20. září 2009 v 19:37 | Reagovat

NNáádhernééé!!!dokonalééé!!!

2 Alice Alice | Web | 20. září 2009 v 19:40 | Reagovat

Krásný díl...dokonalý výběr písničky...nemám jedinou námitku...

3 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 20. září 2009 v 19:50 | Reagovat

Děkuji vám děvčata :-D

4 Ell Ell | Web | 20. září 2009 v 19:59 | Reagovat

Ta písnička je krásná, úplně jsem na ni zapomněla.
A teď ke kapitole. Byla úžasná, ale myslela jsem si, že tu minulost trochu rozvedeš, ale zas tam bylo všechno důležité. Takže dobré. Pak se mi líbilo, kolik jsi tam položila řečnických otázek. úplně se to tam hodilo a taky mě to donutilo nad některýma se zamyslet. Prostě super!!! ;-)

5 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 20. září 2009 v 20:16 | Reagovat

[4]: Já tu minulost budu provázet postupně, takže to snad bude trochu víc rozepsané, akorát problém je, že moc neumím vyjádřit slova z devaténáctého století... takže se budu snažit být co nejvíc přesná :-D

6 Ell Ell | Web | 20. září 2009 v 20:28 | Reagovat

Izzy Mary: Tak to je supr! Už se těším. Myslím, že i když to nevyjádřiš přesně, tak to nikdo z nás nepozná. Nebo je tu snad někdo kdo v tom století žil? :-D  :-D  :-D

7 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 20. září 2009 v 20:35 | Reagovat

[6]: No, co my víme, třeba jo :-D

8 Ell Ell | Web | 20. září 2009 v 21:00 | Reagovat

Izzy Mary: Třeba, ale moc bych na to nesázela. Takže v klidu piš tak, jak to umíš. A pokud by se někdo takový našel, tak tě určitě opraví a poučí  :-D  :-D

9 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 20. září 2009 v 21:09 | Reagovat

[8]: No tak dobře :-D

10 Gaudi Gaudi | Web | 21. září 2009 v 13:06 | Reagovat

úúúžasné!!!! len ma štve, že som až teraz objavila nový dielik  :-D , no nič, konečne som sa dozvedela ako to vlastne bolo

11 Gabča Gabča | Web | 21. září 2009 v 16:09 | Reagovat

No bylo to jako vždy krásný!!Těším se až bude minulost více rozvedena..zatím je to úžasný..;-)jen tak dál..:-D

12 andy andy | 21. září 2009 v 21:20 | Reagovat

len jedno a to rychle pokracovanie!!!!

13 Gabča Gabča | Web | 23. září 2009 v 19:17 | Reagovat

Kdypak tu bude dalšííí kapča???O_O já se tak těšííím...:-D

14 Lady.K Lady.K | Web | 24. září 2009 v 7:20 | Reagovat

ahoj smim poprosit o jeden hlas for Lady.k??????

15 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 24. září 2009 v 10:30 | Reagovat

[13]:
NO budu se snažit to sem dneska dát, ale nemoc mě jaksi dolstihla, takže většinu dne prospím, ale opravdu se budu snažit :-D

16 Astirie Astirie | 24. září 2009 v 15:17 | Reagovat

Skvely ... uz se moc tesim na pokracko :)

17 iva iva | 28. září 2009 v 14:52 | Reagovat

tohle bylo dokonalé,skvělé,úžasné...nevím co dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama