4. kapitola - Jsem ráda, že jsem tě poznala

16. ledna 2010 v 21:55 | Nikky |  • Naděje umírá poslední •

Ahojky je tu nová kapitolka, nebudu vás dlouho zdržovat od čtení proto vám popřeju jen hezké čtení a jako vždy budu ráda za vaše komentíky

4. kapitola
Odcházeli jsme z domu, běželi do temného lesa, nikdo z nás celou cestu nepromluvil. Nevím o čem přemýšlí, ale vím o čem přemýšlím já. Mé myšlenky se ubírají hlavně k němu //na co myslí, co mi chce povědět, jak zareaguji, ať mi řekne cokoliv//. Až po chvilce jsem si všimla, že běžíme úpně stejně. Kmitlo mi hlavou //on je upír//.Dorazili jsme na místo a on na mě vychrlil jednu velmi důležitou informaci.
"Už asi víš, že jsem upír." Vypadal zamyšleně a odhodlaně.
"A jak dlouho jsi….." Chvíli mlčel, ale nakonec se zpamatoval.
"Už 200 let." Řekl to s velkým nadhledem a tak trošku pyšně.
"Wow, to je dost velká doba." Měla jsem radost, protože jsem nikdy nepotkala takhle"starého" upíra
"Ani bych neřekl, znám mnohem starší a ….senilnější než jsem já," hrdě prohlásil.
"A, co tvý rodiče, ví o tobě a tvých schopnostech?" Mlčel a zničeho nic se mi začal smát do obličeje.
"Čemu se sakra směješ." Velmi mě rozčílil.
"Tobě!"Hlasitěji se rozesmál.
"A proč?"
"Protože jsi pro mě velmi zajímavý upír."zamyslel se, alespoň tak se mi to zdálo. Znenadání jsem vstoupila do jeho mlčení .
"Jsem úpně"normální" upír." Zněla jsem rozčíleně, ale v duchu jsem se mu smála.
"Nebudeme tady spekulovat, o tom jestli jsi"úplně normální" nebo výjimečná." Na jeho tváři se stále držel úsměv, jemný úsměv.
"Neodpověděl jsi mi na otázku."
"To jsem, ale nezdvořák,"podíval se na mě a nasadil tvář, kterou by nedokázál popsat nejlepší básník a namalovat nejzkušenější malíř.
"Moji rodiče zemřeli, má matka zemřela hned po velmi náročném porodu a můj otec ve válce. Ujala se mě hodná upírská rodina, vychovali mě jako vlastního. To oni mě proměnili, ale po mé přeměně jsem je už neviděl. Nevím, co se s nimi stalo, kde žijí, pokud jsou naživu."
"Máš velmi zajímavou minulost."Ale on se nad tím jen ušklíbl. Chvíli jsme mlčeli, naše mlčení jsem prolomila svou otázkou.
"A jaké máš schopnosti?"Zajímalo mě to, protože jsem nepotkala vstřícnějšího upíra.
"Dokážu ovlivnit činnosti a duševní rozpoložení jakéhokoliv upíra."
"No to je skvělé, musíš mi to ukázat. PROSÍM!!!!!"Po chvilce jsem cítila, jak se mé tělo dalo do pohybu. Zničeho nic jsem v ruce držela krásnou květinu a měla zaručeně lepší náladu.
"To jsi udělal ty, ten pohyb a k tomu ta nálada?"Zněla jsem překvapeně možná proto, že to tak je.

"Ano, doufám, že se ti květina líbí?"
"Je to fascinující, ale patří ti velké díky za květinu, dlouho jsem žádnou nedostala."
"Nemáš vůbec zač, já jsem rád, že jsi nevzala nohy na ramena."Vypadal velmi překvapeně, zřejmě to myslel vážně.
"Proč bych měla utíkat?"
"Protože každý, komu jsem ukázal svoji schopnost, tak utíkal, co mu nohy stačili."Při těch slovech se lahodně usmíval.
"Nechceš jít k nám? Uvařím nějakou delikatesu co říkáš?"Odpověď mu netrvala moc dlouho.
"Tvé pozvání nemohu odmítnout a sním cokoliv mi nandáš na talíř, přísahám."Vraceli jsme se z lesa, když jsem spatřila Edwarda a Thomase, kteří vysvištěli z našeho domu neuvěřitelnou rychlostí. Nevím kam běželi, bylo mi to celkem jedno, protože jsem byla s upírem, který se mi možná i líbil víc než jako kamarád.Vešli jsme do domu a já mířila přímo do kuchyně, Ben mi byl přímo v patách. Posadil se ke kulatému stolu a zíral na mě. Začala jsem z ledničky vyndavat různé ingredience a když jsem začala vařit, tak se zvedl ze židle a šel ke mně velmi pomalým krokem.Zastavil se u myčky nádobí, skládal do ní talíře, které tam byli ještě od včerejší večeře
"To nemusíš, udělala bych to sama."Měl na tváři takový ten pohled, když si myslí, že jsem totální debil.
"Jenom proto, že jsem chlap nemám dělat žádnou dámskou práci?"
"To jsem neřekla, jsem ráda, že jsi to udělal, jen nejsem zvyklá na to, aby clapi v naší rodině dělali ženskou práci."Smála jsem se, protože jsem si vzpoměněla, že nedělají nic.
"Mám něco donést nebo přinést?"Zeptal se Ben.
"No, kdyžtak dojdi do sklepa a vyber nějaké kvalitní víno, které máš rád."Po několika minutách jsem dovařila jídlo, ale ještě se nevrátil. Najednou jsem slyšela ze sklepa divné zvuky. Otevřela jsem dveře od sklepa a…………
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tak co líbí povídka?

Jo, je super 85.9% (67)
Hm, docela ujde 2.6% (2)
Ještě nevim jak se to vyvine 3.8% (3)
Nic moc 2.6% (2)
Děs... 5.1% (4)

Komentáře

1 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 16. ledna 2010 v 22:29 | Reagovat

Jak už jsem říkala, moc krásná kapitolka.. Jen škoda, že jsi tam nedala tu větu s tím PŘEKVAPENÁ. Nebo je to možná až v té další kapitole?
Jinak patří ti můj velký obdiv a díky za tuhle povídku... Jen doufám, že se psaní nezřekneš a i nadále budeš pilovat svou pisařskou schopnost :-D

2 Nikky Nikky | 16. ledna 2010 v 22:38 | Reagovat

ahojky doufám, že tě nezklamu a psát budu nadále, protože teď na to budu mít víc času a děkuju za tvojí podporu :-)

3 kikinka kikinka | 16. ledna 2010 v 22:51 | Reagovat

Super poviedka...už teraz sa teším na pokračovanie  :D

4 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 17. ledna 2010 v 11:15 | Reagovat

To bys mě teda zklamala, já bych si pak vyčítala, že nejsem tak dobrej tahoun jako ty :-D

[2]:

5 Lenča Lenča | Web | 17. ledna 2010 v 15:46 | Reagovat

Tak jsem tu...konečně a jak vidím tak jsem přišla včas na nový a krásný díl.... :-)

6 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 17. ledna 2010 v 16:30 | Reagovat

[5]:
To jsem ráda, že už ti jde internet :-D

7 Seina Seina | Web | 17. ledna 2010 v 18:53 | Reagovat

Moc hezká kapitola!

8 Nikky Nikky | 18. ledna 2010 v 15:39 | Reagovat

ahojky lidičky jsem moc ráda, že jste spokojení, pokračování samozřejmě budemoožná už tento týden :-)

9 Seina Seina | Web | 18. ledna 2010 v 16:56 | Reagovat

To je dobře, jsem hrozně zvědavá, jak se to rozvine.

10 Nikky Nikky | 18. ledna 2010 v 16:59 | Reagovat

To jsemm hrozně ráda, že jsi ráda :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama