5. Pravda bolí víc, než zlomený palec

26. ledna 2010 v 19:56 | Izzy Mary |  • Smrt za život •
Ahojky, je úterý večer a já zase obtěžuji se svou znovuobnovenou povídkou Smrt za život. Tentokrát toho není moc, a ani na školu se nemůžu vymlouvat, ale snažila jsem se jak to jen šlo. Něco ke kapitole: tahle je ještě dost taková odpočinková a a časový posun je docela velký, ale konečně jsem se chtěla dostat k jádru mého díla, takže se za to omlouvám. Ještě přesně nevím, jak to všechno skončí, ale jsem si jistá, že tahle povídka ještě zažije spoustu pádů a zvratů. Užijte si ji a díky všem, co tyhle výplody mé fantazie čtou :-D

5. Pravda bolí víc, než zlomený palec


Vypráví Carlisle
Edward zmizel beze stopy, zanechal nám jen krátký dopis s velmi nejasným obsahem. V dopise byla zmínka o děvčeti, snu a na konci bylo ujištění, že se zanedlouho vrátí. Byl jsem jeho činem dosti zmaten a Esme též. Aniž by ho znala, přikládala tomuto zmizení značnou důležitost.
"Co budeme dělat?" vykřikla. I já jsem začínal mít strach, ale když slíbil, že se vrátí, tak mu věřím. Nikdy mi nelhal, nezklamu jeho důvěru.
"On se vrátí..." řekl jsem s předstíraným klidem.
"Jak si tím můžete být tak jistý?"
"Nejsem si tím jistý, ale svému synovi věřím, zřejmě chce být sám, musíme tomuto přání vyhovět." Esme si jen povzdechla a šla se posadit na pohovku. Rukama si zakryla tvář a potichu bědovala. Já jsem se odebral do knihovny a pokoušel se dozvědět více o mém novém pacientovi...

Každý další den jsme očekávali, že se Edward vrátí, ale marně. Beznadějně jsem ho vyhlížel, hledal po něm stopy, ale nic. Mému hledání nepomohl ani déšť, který smetl veškeré důkazy, které by mohli ukázat, jakým se vydal směrem.
Strach o mého syna nás velmi sblížil. Esme přestávala být tolik upjatá a dokonce jsme si začali tykat. Byla krásná, milá, zodpovědná... měla obavy o Edwarda, kterého znala pouze pár dní. Zamiloval jsem se, avšak v nevhodnou dobu.

"Myslím, že bychom ho měli přestat očekávat. Až se bude chtít, vrátí se." Nadnesl jsem jednoho odpoledne.
"Chceš to vzdát? Přestat hledat syna? Jak jen můžeš pomyslet na něco takového?"
"Nemám na výběr!" ohradil jsem se prudce. "Nemohu na něj věčně čekat, už nezvládnu žít v tak velké nejistotě jestli se ještě někdy ukáže v těchto dveřích a vrátí se." Esme jen smutně přikývla a svěsila
hlavu.
"Slibuji, že na něj nikdy nezapomenu, ale ani jednou se neozval, nedal nám vědět, jestli stále žije, nemohu slepě věřit domněnkám, musíme se vrátit do reality." Esme přikývla. Vykročil jsem směrem k ní a uchopil ji za ruce. "Příští týden se vezmeme a odejedeme jinam, někam, kde zapomeneme na všechno špatné a začneme žít nový život."
"Ano," zašeptala a usmála se. Políbila mne na líci a odešla.

Naše svatba byla překrásná, jen škoda, že po mém boku nestál nikdo mému srdci blízký. Ano, měl jsem Esme, ale chyběl mi syn. I Esme chyběl Edward, neozval se, nevrátil se. Už není šance na jeho návrat, cítil jsem to tehdy a cítím to stále. Odstěhovali jsme se, Esme našla překrásný dům blízko jezera a celý ho zrenovovala. Měla talent na restaurování domu i interiéru. Byla mým sluncem v šerém dni.

Po dalších pár letech jsem šel ulicí a našel Rosalii. Byla raněná, opuštěná... ujali jsme se jí a ona se později našla partnera Emmetta.

Celá naše rodina začala žít úplně jiný život plný radosti, ale i starosti. Nikdy jsme na Edwarda nezapomněli a Rosalie s Emmettem ho toužili poznat.

Čas šel dál neúprosnou rychlostí a my byli vcelku šťastni. Až jednoho dne se stalo něco, co navždy utkvělo v našich vzpomínkách: Nový nájemníci.

Nikdo
Ano, i k tomuto příběhu neodmyslitelně patří Alice a Jasper. Alice se s Jasperem setkala už před dávnou dobou, ale až teď měla vizi o dobromyslné rodině. Z vize přímo čišela dobrota této rodiny, vřelost jejich srdcí a lví síla.

Oni dva spolu procestovali téměř celý svět. Potkali dívku, která jim přirostla k srdci, ale nebezpečí, které představovala pro mladý nezkušený pár bylo až moc velké. Nezvládli ji. Pustila se do nebezpečného světa s ještě nebezpečnější schopností. S lítostí pokračovali dál v pátrání po této rodině. Hledali a hledali, ale vždy jim rodina proklouzla mezi prsty. Až nakonec se dostali do malého městečka na jihovýchodě Texasu jménem Kingwood poblíž Houstonu. Sice toto předměstí neoplývalo lesy a zelení, ale bylo zde vše, co by mohla upíří rodinka chtít. Střední škola, kostel, jezero i knihovna byla přístupná všem obyvatelům města, navíc kousek od svěžího moře. Sice tam hodně svítilo sluníčko, ale noví středoškoláci se mu úspěšně vyhýbali. Tam se Alice a Jasper setkali s Cullenovými.

Padli si do oka, Alice věděla o této rodině vše, takže mohli předejít zdlouhavému probírání historie. Všichni se nastěhovali do velkého domu v centru města, toto naprosto vybočovalo ze směrnic neviditelných občanů. Carlisle si opět našel místo doktora v Houstonu a Esme se začala starat o své sousedy na předměstí.

Sousedé si tuto novou, i když trochu zvláštní, rodinu oblíbili. Proto se paní Saleová, předsedkyně předměstské rady, rozhodla, že uspořádá večírek na přivítanou. A byla tak laskavá, dokonce nabídla svůj dům pro konání večírku. Samozřejmě, že všichni byli z této události nadšení, nosili pití, jídlo, balónky na výzdobu i hudbu.
Párty byla v plném proudu, všichni se bavili, Cullenovi úspěšně
maskovali svou nechuť k jídlu a paní Saleová mohla bít na sebe náležitě pyšná. A právě v tu samou chvíli procházel tímto předměstím mladík, oblečen v dlouhém černém plášti s kápí a potuloval se ulicí. Až se jeho zrak zastavil na jednom domku, plném hostí a zábavy. Spiklenecky se pousmál a pomalu se sunul směrem k domu. Nevěděl, co bude dělat, ale v poslední době se velmi spoléhal na svou předtuchu. Téměř neslyšně zaťukal na dveře, nikdo neotevřel, zkusil tedy zazvonit a za pár okamžiků mu dveře otevřela dívka jen o několik málo let mladší než byl on sám. Byla trochu opilá a motala se, ale poutníka uvedla dovnitř a znovu si nalila z lahve, která stála na stole vedle ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 27. ledna 2010 v 11:28 | Reagovat

Juuu uz jsem se hrozne tesila na pokracovani. Nemohla jsem se dockat. Moc se mi to libi  :-).

2 Lenča Lenča | Web | 27. ledna 2010 v 18:36 | Reagovat

Krásné pokračování....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama