Černobílý svět - Prolog

28. ledna 2010 v 17:39 | Lenna |  • Černobílý svět •
Ahojky lidičky,
Tak se vám představuji jako autorka nové povídky Černobílý svět. Nejdříve však musím poděkovat Izzy Mary a Nikky, že mi nabídli abych se svámi na tomto blogu mohla podělit se svou povídkou. Povídka Černobílý svět bude krátka nečekejte nic nového, hlavním tématem této povídky budou neoriginální upíři. Ale nechci vám moc napovídat tak jen doufám, že se vám bude aspoň z poloviny líbit tak jako jsou povídky od Izzy Mary a Nikky, protože by to pro mě byl obrovský úspěch. Tak vás už nebudu zdržovat.


PROLOG
14.10 2005
Poslouchala jsem, jak kapky dopadají na kapotu auta a snažila se rozeznat slova písničky, která právě hrála v rádiu, moc se mi nelíbila.

"Same, miláčku ztlum trochu tu hudbu."
"Oh ne, zrovna moje oblíbená písnička," odvětil se smutným hlasem.
Znovu jsem se podívala z okýnka do hustého deště a snažila se to všechno přejít, počasí bylo poslední tři dny zlé, ale za Samovou matkou už jsme se opravdu museli stavit, hlavně, když byla po těžkém infarktu.
"Angie mám zastavit?"
"Ale ne, to je v pořádku," odvětila jsem krátce a usmála se na něj, když se snažil, vypadal opravdu roztomile. Miluji ho, zopakovala jsem si sama pro sebe a opět se zakoukala před sebe. Sam prozíravě pozoroval cestu, a s každou zatáčkou zpomaloval. Silnice se opravdu klouzaly a já jsem začala hledala v mapě co nejkratší cestu do města. Když jsem projížděla prstem trasu, kterou už jsme projeli vzpomněla jsem si na Kate, naší jedinou dceru jen škoda, že jí bylo zrovna dnes špatně. Babička by jí určitě ráda viděla a i ona se těšila. Přece jen jí viděla maximálně 3krát do roka. Ach, Katy ten víkend co s námi nebudeš, vlastně už teďka mi chybíš.

"Halo? Na co myslíš?"
"Kam teď?"
"Co? Kam mám zahnout?"

Probudil mě Sam ze vzpomínek. Ihned jsem se zadívala do mapy, ale než jsem se zorientovala, bylo pozdě.
Před námi se objevilo oslňující světlo.

"POZOR!" okřikla jsem Sama, snažil se vyhnout velkému kamionu, ale silnice byli kluzké. Bylo mi jasné, že se tomu nedá ujít naposledy jsem pomyslela na Katy a Sama. A ucítila jsem, jak mi tělem prochází neuvěřitelná bolest, bolest která nejde zastavit. Zavřela jsem oči a spadla do hluboké tmy. Do tmy ze které se už nikdy neprobudím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 28. ledna 2010 v 17:45 | Reagovat

Krásná povídka, doufám, že v ní budeš i nadále pokračovat a nakonec vyhraješ tu sázku :-D

2 Seina Seina | Web | 28. ledna 2010 v 18:32 | Reagovat

Páni, to bych do tebe neřekla, vypadá to vážně nadějně. Krásné.

3 Nikky Nikky | 1. února 2010 v 21:06 | Reagovat

Leni moc se ti to povedlo myslím si, že tvá povídka bude lepší než má hodně štěstí, které do začátku budeš potřebovat :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama