1. Konec něčeho špatného, začátek něčeho dobrého

3. února 2010 v 17:42 | Lenna |  • Černobílý svět •

Ahojky opět vás vítám u své povídky. Není moc dlouhá ale nechtěla bych vás nudit, jelikož první tři kapitolky jsou spíše jen na uvítanou tak bych to nechtěla prodlužovat doufám, že ty první tři nák přežijete. Jinak budu ráda za vaše komentáře....Papec vaše Lenna

Část I. Konec něčeho špatného, začátek něčeho dobrého
6.1 2006
"Ach bože to je otrava, proč? Proč mě museli opustit zrovna teď?" Přemýšlela jsem, když jsem si balila poslední maličkosti a snažila se potlačit poslední slzy, které mi zbyly v posledních 3 měsících.
"V pořádku?" ozvala se zpoza dveří teta Sofi.
"Jasně už jdu, dobalím jen pár věcí!" snažila jsem se to říct co nejpozitivnějším hlasem. Pak už jsem slyšela jen tiché kroky odrážejí se od schodů. Bylo mi jasné, že jestli se chci ještě trápit smrtí rodičů je na to ta vhodná chvíle. Přesně tak, podporovala jsem se a snažila se co nejtišeji plakat. Už jsem to neudržela, ale pak až odjedu nechci brečet, nechci ukázat svou slabost. Musím přece být silná. Ale jak? Jak to mám vydržet, když budu žít další 4 roky v tom nejnudnějším místě v celém státu? Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají slzy.
Po chvílí sebeuklidňování jsem zavřela menší tašku, otřela si obličej a seskakovala od jednoho schodu níž a níž.
"O zlatíčko, Katy můžeme vyjet?"
"Jasně, jsem připravená odjet od minulosti a začít doufám lepší budoucnost." Usmála jsem se na tetu, i když mi bylo do pláče. Sofi to moc dobře věděla, jednu ruku mi přehodila přes rameno a mě se ulevilo, nezůstala jsem sama, nechci být sama. Ještě jednou jsme se společně podívali na menší baráček stojící na zelenkavém trávníku a společně jsme nastoupily do menší modré Fabie. Zapla jsem si pásy a věděla, že tento pohled na baráček je možná poslední v mém životě.

O 3 hodiny později…
Opravdu už jsem přesezená. Říkala jsem si sama pro sebe a očima mžikala po cedulích kde konečně uvidím ceduli s nápisem Great falls. Byla to opravdu malinká vesnička uprostřed ničeho. Když jsem lidem ve škole říkala kam se stěhuji vůbec netušili kde to je. Když jsem to už nevydržela tak jsem prolomila 3 hodinové ticho
"Už jsme blízko?"
" Skoro" Odvětila Sofi slabým hlasem. Uvědomila si, že to vyznělo opravdu no jak to říct divně… a tak po mě hodila milý úsměv. Venku se opět slabě rozsněžilo a já byla ráda, že sem skrytá v autě. Když je tak špatné počasí, tak si pokaždé vzpomenu na to ráno kdy rodiče odjeli a už se nikdy nevrátily.
"Á už jsme tu vidíš?" řekla mi Sofi slabým výkřikem úplně jsem leknutím nadskočila a otočila zrak směrem kam ukázala, uviděla jsem narezlou dříve bílou ceduli, kde bylo k přečtení jen eat Falls místo Great Falls. Byl to opravdu zapadákov jak jsem předpokládala. Cestou k domu jsem zahlédla jen jeden malý krámek. A nějaké řeznictví či co.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 3. února 2010 v 20:13 | Reagovat

Úžasná kapitolka, moc jí chválím :-D

2 Seina Seina | Web | 28. února 2010 v 18:34 | Reagovat

Hezké, hned si jdu přečíst další díl =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama