2. Nový domov?

5. února 2010 v 9:39 | Lenna |  • Černobílý svět •

Takže máme tu další z těch nudných kapitol. Opravdu nevím co jsem měla na začátek dát tak snad se bude líbít. Nebudu vás zdržovat dlouhými předmluvami. Popravdě nevím co psát. Tak snad se bude aspoň trochu líbit.....Papec Lenna


Část II. Nový domov?

"Ach bože, už jsme tu odříznutí od civilizace," prohodila jsem šklebivým hlasem a pohledla na Sofii, která se na mě usmála, nejspíš aby mě podpořila. Jenže to já nechtěla, já sem chtěla jediné a poslední objetí od mé matky Angie a otce Sama. Ach ne, zase na to myslím, vždyť jsem si to zakázala. Sofie odbočila do poslední ulice a nakonec zaparkovala na svém vyhrazeném místě. Hodila jsem si přes obě ramena jednu tašku a ještě jednu jsem si vzala do ruky. Sofie nesla poslední tašku v ruce, kde jsem měla sešity a učebnice, které jsem ve škole dostala.
Nejdřív jsme vešly do velké budovy a postupovaly po schodech do posledního a zároveň 3. patra. Zula jsem si boty a teta odemkla dveře od mého nového domova. Na chodbě jsem si sundala zimní bílou bundu a pověsila ji na háček proti dveřím. Hned na pravo ode dveří byli hnědé dveře. Sof je otevřela.
"Tak, tady je tvůj pokoj."
Vešly jsme do větší, ale útulné místnosti. Položila tašku na postel a mezi dveřmi mi ještě pokynula, abych se zabydlela. Poté odešla pryč.
Pořádně jsem se rozhlídla po místnosti, byla světle červeně vymalovaná, hned na vpravo ode dveří bylo menší křeslo a za ním dvojlůžková postel. Podél zdi naproti mně bylo topení a v dalším rohu stůl se židlí a počítačem, a pak už jen skříně.
Ne, že bych si takhle pokojíček představovala, ale nejhorší to nebylo.
Když jsem si uklidila pár základních věcí, tak jsem prošla chodbou rovnou do kuchyně, byla stylově propojená s obývákem.
"Doufám, že ti chutnají zapékané brambory." Zvedla teta Sofie hlavu od kuchyňské linky, kde něco krájela.
"Samozřejmě, brambory mám ráda." Podívala jsem se na ní a snažila se myslet trochu pozitivně.
"Chceš pomoc?" zeptala jsem se.
"No jistě… Oloupeš cibuli? Prosím." Podívala se na mě.
"Je v komoře na chodbě hned do leva."
Opět se na mě usmála. No jo Sof se umí krásně smát. Otočila jsem se k chodbě a hned na začátku byli bíle dveře. Vzala jsem odtamtud 2 cibule a začala je nad košem loupat malým nožíkem, který byl v kyblíku s cibulemi. Když jsem je donesla Sofii, odvětila veselým děkuji. Pak se hned dala do řeči.
"Pojedeš zítra semnou k mé sestře?"
Co prosím, k sestře? Divila jsem se v duchu.
"Netušila jsem, že matka a ty jste měli ještě sestru?"
"Ale ano, je nejstarší jmenuje se Brigita nikoho jiného nemá a zrovna je nemocná, musím se u ní stavit, potřebuje nakoupit nějaké potraviny a léky a není to moc daleko tak 1 a půl hodiny cesty na jih."
"Ok, proč ne? Klidně pojedu." Aspoň něco se bude dít. Pomyslela jsem si.
Po zbytek večera jsme se koukali na televizi a Sofie mi vyprávěla o matce, co vyváděla za mlada, nebo jak se snažila sbalit mého taťku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nicol nicol | Web | 5. února 2010 v 9:42 | Reagovat

ahojky na mem blogu soutezim o nejvic komentaru pls pripojis se a pomuzes mi vyhrat? dekuji moc

2 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 5. února 2010 v 9:42 | Reagovat

Krásná kapitolka, už se moc těším na další :-)

3 stars-hvezdy-hvezdicky-stars stars-hvezdy-hvezdicky-stars | E-mail | Web | 5. února 2010 v 9:49 | Reagovat

ahojky máš totu hezký koukni se prosím na můj blog mám tam soutěž o nejvíc komentářů tak se přípoj pls

4 Seina Seina | Web | 28. února 2010 v 18:37 | Reagovat

Není nudná, je pěkná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama