3. Tajemný motel

7. února 2010 v 17:43 | Lenna |  • Černobílý svět •
Ahojky, Tak vás vítam už u třetí kapitolky. Konečně se tu začne něco dít. A já vám jen slibuji, že ve čtvrtém díle to bude zajímavější a delší. Tak přeju krásné čtení a prosím nějaký komentářek. Lenna

Část III. Tajemný Motel
7.1 2006
Ráno jsem se probudila do mrazivého rána. Párkrát jsem se protáhla. Na té posteli se spalo opravdu skvěle když jsem zjistila, že je už půl desáté. Chvíli jsem ležela přikrytá v posteli. Ale, když jsem se úplně probudila, zvedla jsem se a převlékla se. Vzala jsem si černé tepláky a k tomu starší vytahané tričko. Trochu jsem si projela vlasy. Po ránu snad nemusí nikdo vypadat jak miss. Nakonec jsem si vzala bačkory a odšmajdala jsem do kuchyně, tam mě čekala skvěle připravená snídaně, Sofie opět za plotnou.
"Už jseš vzhůru?" optala se opět se svým úsměvem na rtech.
"Jo, zrovna jsem vstala"
"Doufám, že jsi se vyspala pod novou střechou dobře, tady máš snídani a tady kafe nebo čaj... popravdě nevím, co máš ráda" Podívala se na mě rozpačitě a podala mi dvě konvice.
"Čaj bude fajn, moc děkuji Sofi." Podívala se na mě svým lišáckým pohledem a dodala.
"No, ale nemysli si, že to takhle bude pořád, od zítra si budeš snídani dělat sama."
Usmála jsem se na ni, samozřejmě mě pobavila, nejdřív si mě rozmazluje, a pak na mě takhle, ale určitě sem nečekala že to takhle bude každý ráno.
"Jasně, příště si budu dělat snídani já, nemusíš se bát, doma sem si jí dělala taky sama," vypadlo nakonec ze mě. Pak sem si uvědomila, co jsem řekla doma? vždyť teďka je doma tady v Great Falls, ale i tak sem to řekla. Doufám že to nevezme moc vážně nechci si jí odtáhnout od těla.
Po dlouhém přemýšlení jsem se pustila do rohlíku se šunkou a nalila si čaj do světle zeleného hrnečku.
Po snídani jsem pomohla Sof uklidit a šla jsem si číst. Chtěla jsem se projít než vyjedeme na cestu za Brigitou. Ale venku byla opravdu velká chumelenice. Takže jsem si to rozmyslela. Minuty utíkaly a po vydatném obědě jsem se měla teple obléknout. Vyjeli jsme přesně po druhé hodině, ale kvůli hustému sněžení jela teta opravdu opatrně a pomalu takže hodinová cesta se stala 2 hodinová záležitost a to jsme měli ještě půlku cesty před sebou. Nakonec jsem dostala strach přece jen podobně umřeli rodiče. A tak jsem přemluvila Sofii aby u dalšího hotelu zastavila, že si dáme pauzu. Opravdu asi po dvou kilometrech jsme narazili na menší hotel. Zastavily jsme na prázdném parkovišti a vystoupily. Před námi se tyčil opravdu malý motel s názvem Pares. Byl převážně cihlový a zvenku ne moc udržovaný. Vešli jsme starými velkými dveřmi dovnitř, byla tam větší místnost. Uprostřed byl pult a na něm zvonek a pár papíru, teta rázně vykročila k pultu a zazvonila na malý hotelový zvoneček. Cinkáni se rozeznělo po celé místnosti. Chvíli bylo ticho, ale pak se začaly ozývat tiché kroky, které se postupně zvyšovali. Nakonec zpoza závěsu, který zakrýval dveře vylezl starší muž okolo 50. Měl vrásčitou tvář a šedivé vlasy. Byl menší postavy a na sobě měl otrhané a sedřené mandžestráky, šedivou košily se starou pletenou vestou.
"Dobrý den, přejete si?" zeptal se chrchlavým hlasem a zkoušel se mile usmát.
"O dobré odpoledne, prosím jeden pokoj pro dva," odpověděla teta Sof a samozřejmě nezapomněla vykouzlit milý usměv.
"Dobře, jen na dnes nebo se zdržíte?"
"Ne prosím jen dnešní noc," odpověděla teta.
"Tak, tady máte klíče, máte pokoj číslo 14 hned v prvním patře, vyhovuje?"
"Ano děkuji."
"Jo mimochodem, pokud se budete nudit můžete přijít do suterénu, je tam televize, nějaké hry a chodí tam ostatní návštěvníci hotelu."
"Děkuji, určitě se stavíme." Odpověděla Sofie a sebrala jednu tašku s ovocem, kterou měla připravenou pro Brigitu.
"Tak jo hele, tady máš klíče a vezmi prosím tu tašku do pokoje, musím zavolat Brigitě, že přijedeme až zítra."
"Ok odnesu to."
Teta mi podala tašku a začal hledat telefon. Já sem se vydala hledat pokoj s číslem 14. Vyšla jsem po schodech do prvního patra a hledala …10…12…13..a tady 14. Ještě jednou jsem se ohlédla zpátky po dlouhé chodbě a nakonec jsem odemkla dveře. Opatrně jsem vešla dovnitř, pokoj byl rozdělený na dvě části, v jedné byly postele rozdělené od sebe nočním stolkem a v té druhé části bylo křeslo a malý konferenční stolek. Tašku jsem položila vedle křesla a šla hledat koupelnu. V pokoji jsem jí nemohla najít, tak jsem se vydala na chodbu najít tetu. Zrovna vycházela schody když jsme se střetly.
"Kam pak máš namířeno?"
"Vlastně jsem hledala tebe." Přiznala jsem se.
"Co potřebuješ má milá?" Má milá, co má být zas tohle? Kde to vzala v minulém století?
"No, hledala jsem koupelnu, ale na pokoji není."
"Jo jistě když jsem se ho ptala po telefonu tak mi ještě řekl že máme chodit úplně dolů jsou tu asi tři koupelny, bohužel společné," ušklíbla se na mě teta.
"No jo, co bys čekala, je to malý motel s kapacitou 30 lidí," odvětila.
"Jasně, jenom jsem se chtěla upravit."
"Dobře, sejdeme se v suterénu?
"Ok, tak dole za 10 minut."
"Tak se mi neztrať," hodila po mě Sofie úsměv a já jsem seběhla schody a chvílí pátrala po koupelně se zrcadlem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 7. února 2010 v 17:44 | Reagovat

Naprosto skvělá kapitolka! Jsem zvědavá, co bude dál :-D

2 Seina Seina | Web | 28. února 2010 v 18:40 | Reagovat

No to já jsem taky zvědavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama