7 kapitola - SEZNÁMENÍ ZA TRAGICKÝCH OKOLNOSTÍ

22. února 2010 v 21:57 | Nikky |  • Naděje umírá poslední •
Ahojky lidičky mám pro vás další pokračování tak doufám, že se bude líbit.
Moc prosím, když si tuto ale nejen tuto povídku přečtete tak písněte nějaký ten koment. Děkuji

SEZNÁMENÍ ZA TRAGICKÝCH OKOLNOSTÍ
Oba dva byli značně šokováni, dívali se na mě jako naprostého blázna. Ben se nakonec rozesmál z plných plic.
"Čemu se směješ pitomče?" řekl Jack naštvaně, ale i přes to měl na tváři pokřivený úsměv.
"No směju se tomu snu, protože něco takového se nemůže stát, Carlisle nemá takovou povahu a nedovolil by žádnému členu z jeho rodiny, aby bezdůvodně zaútočili a dostali se tak do nepříjemné situace," řekl nadřazeně Ben.
"Vypadalo to jako vize nebo něco takového, ale jak vůbec víš, jak se zachovají?" řekla jsem.
"Zaprvé jsem tam nějaký čas bydlel a zadruhé vím, že Edward je idiot a blbec, ale má tě rád, proto by ti nic takového neudělal, za třetí je Carlisle naprosto normální a rozumný upír," řekl Ben naprosto klidný a vyrovnaným hlasem.
"No pokud je tak dobře znáš, jsi pro nás výborná zbraň, kterou bychom proti nim mohli využít, co říkáš Kirsty," řekl nadšeně Jack.
"To snad nemyslíš, vážně ty chceš Bena použít jako zbraň no ty jsi se zbláznil," řekla jsem rozhořčeně.
"Haló já jsem tady, hned vedle vás vidím že vám to nevadí bavit se o mě a na nic se mě neptat, teď bych rád řekl svůj názor na tuto věc," řekl Ben s našpulenými rty.
"Omlouvám se!!!" řekli jsme s Jackem dvojhlasně.
"chci jít s vámi bez jakýchkoliv
okolků, protože by s vámi měl jít někdo kdo, alespoň můžu pomoct kdyby se něco stalo," prohlásil.
"O jakém problému tady mluvíš?" řekla jsem tak trochu ustaraně.
"Konkrétně o ničem, myslel jsem to samozřejmě teoreticky," Povídal to a při tom krčil rameny.
"Ty s námi nepůjdeš, nechci, aby se ti něco stalo konečně jsem našla někoho koho mám ráda teda kromě své rodiny do které tě také počítám," řekla jsem s pokleslým a nevyrovnaným hlasem, jako by se mi z těla vypařily všechny kosti tak rychle jsem padala k zemi, najednou jsem viděla jen tmu tmoucí, slyšela jsem jen, jak na mě někdo křičí, prober se, Kirsty vzpamatuj se. Cítila jsem na své tváři velmi studenou vodu, v duchu jsem křičela o sto šest , ale nahlas to nešlo i přes mé snažení jsem nemohla říct ani Ň. Najednou jsem cítila jak mé tělo stoupá vzhůru, mé tělo však stoupalo díky Benovi, protože jsem ho slyšela jak říká že mě vezme ke Cullenovým, prý o mě nechce přijít, cítila jsem jak se mé tělo dotýkalo jeho hrudi, která mě odnesla na mě zcela neznámé místo. Stále jsem nic neviděla, ale vnímala jsem vše co se kolem mě děje. Jedeme určitě v autě, no je to celkem jasné, protože bylo ráno a lidem by bylo velmi divné, že se jim něco třpytícího a podobné člověku prohnalo před očima a hlavně jsem slyšela hluk motoru
který právě teď přestal vydávat málo hlučný zvuk, jsme na místě. Někdo mě uchopil podrameny, koleny
a běžel, nevnímala jsem téměř nic kromě toho, že si mě Ben tiskl stále víc na své vypracované tělo. Z čista jasna jsem uslyšela naprosto neznámý hlas, byl to Carlisle, protože mě pokládal na něco měkkého a hladkého zřejmě na nemocniční lehátko. Ben my vyprávěl, že má ve svém domě vlastní ordinaci pro svoji rodinu a přátele no teď jsem odbočila, ale teď zpátky k tématu. Všem řekl, aby odešly a zavřeli za sebou dveře. Po chvilce klidu jsem už ani neslyšela, nevím, co se mnou provedl, zkrátka jsem si v mysli musela povídat sama se sebou. Vzbudila jsem se ani nevím, jak dlouho jsem spala, ale vím, že ten pokoj ve kterém jsem se vzbudila, je naprosto ten nejhezčí. Najednou jsem si uvědomila - já vidím, sedla jsem si a rozhlížela jsem se po pokoji, je tak luxusní. S mnoha květinami u mé postele a nejen tam vlastně po celé místnosti, celá místnost je sněhově bílá, nábytek je z moderního dřeva. Zvedla jsem se z postele a šla jsem se podívat z okna, mám hroznou radost, bylo strašné nevidět, až teprve teď jsem si uvědomila, jak je důležité vidět. Když jsem pohlédla z okna
uviděla jsem les, les a zase jenom les. Zadívala jsem se, ale pak mé pozorování přerušilo zaklepání na dveře, prudce jsem se otočila a tím jsem omylem shodila vázu s rudě červenými růžemi. V tom okamžiku se dovnitř vřítil Edward s drobnou dívkou.
"Co se tu stalo, není ti nic, a proč jsi vlastně vstávala z postele?" zuřivě na mě křičel Edward.
"Co na ni křičíš, řvu na tebe takhle já, uklidni se Edwarde," lehkým a ladným pohybem na mě otočila svojí andělskou tvář a jako anděl promluvila.
"Jmenuji se Alice a jsem tady tohohle nevychovance sestra."
"Těší mě, moc ráda tě poznávám, já se jmenuji Kirsty, jsem sestra toho druhého nevychovance ve vašem domě," řekla jsem posměšně. Chvíli jsme se na sebe dívali a stáli jako přimražení.
"Opravdu se ti nic nestalo," zeptal se mě Edward, ale jen co dokončil větu někdo, zaťukal na dveře.
"Vstupte," řekla jsem a do dveří vstoupil Ben s krásnými červenými růžemi, asi už vím, od koho jsou všechny v celém pokoji.
"Ahoj, co ty tady děláš?"dívala jsem se na něj s úsměvem.
"No přišel jsem se podívat na krásnou upírku, která spala bezmála pět a půl dne," díval se na mě tak sladce, když jsem se mu podívala do očí tak jsem spatřila tam hluboko jiskřičky štěstí.
"Chce se mi zvracet, vidím, že je tu přeplněno, přijdu jindy," prohlásil Ed a s úšklebkem odešel.
"Omlouvám se za něj, ale nemá tě moc v lásce, ale já ano tak mě obejmi prosím," prohlásila Alice a na tváři se jí vykouzlil roztomilý úsměv, a pak se oba objali.
"No a to jsi říkal, že tě tu nikdo nemá rád kromě Carlisleho, vypadá to, že ses hodně sekl," řekla jsem.
"To jsi skutečně řekl, jediný kdo tě tu nemá rád je Ed," řekla Alice.
"Můžu se tě na něco zeptat Alice,"řekla jsem.
"Ale jistě chceš něco přinést, odnést?"
"Kdy se budu moct setkat se zbytkem rodiny," zeptala jsem se.
"No to záleží zcela na tobě a tvém stavu," pověděla mi, spíše koktala a tvářila se zaraženě.
"Jak jsi to myslela, je to se mnou tak špatný, a co se vlastně děje s mým tělem?" ptala jsem se, se strachem.
"Raději ti zavolám Carlisleho určitě ti to vysvětlí lépe než já, ale budeš si na něj muset počkat, měl naléhavý případ na klinice," řekla Alice.
"asi už půjdu, musíš odpočívat," řekla a v tu chvíli se otevřeli dveře a v nich stál Ed, tvářil se ustaraně, což jsem u něj nikdy neviděla, možná je to tím že jsem ho viděla maximálně dvakrát v životě. Přistoupil k mé posteli, zdvihl hlavu a řekl: "Carlisle mě poprosil, abych ti vysvětlil co ti vlastně je, omdlela jsi protože………….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tak co líbí povídka?

Jo, je super 85.9% (67)
Hm, docela ujde 2.6% (2)
Ještě nevim jak se to vyvine 3.8% (3)
Nic moc 2.6% (2)
Děs... 5.1% (4)

Komentáře

1 Lenča Lenča | 23. února 2010 v 16:20 | Reagovat

Jaj takkhle to skončit to přeci nemůžež.....okamžitě nový díl =o)

2 Nikky Nikky | 23. února 2010 v 17:01 | Reagovat

ahoj leni neboj se určitě napíšu další :-)

3 kikinka kikinka | 25. února 2010 v 14:41 | Reagovat

Tkto to skončit, to nemyslíš vážne....prosím, čo najskôr ďalšiu kapitolku  :D

4 Seina Seina | Web | 28. února 2010 v 18:31 | Reagovat

Ksakru Týno... dej sem pokračování, já to nevydržím a omdlím, protože.......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama