8.kapitola-NEVIDÍŠ TO CO SI MYSLÍŠ

28. března 2010 v 21:50 | Nikky |  • Naděje umírá poslední •
Ahoj lidičky, vím že jste čekali opravdu dlouho na pokračování mé povídky, ale myslím si, že teď jste na ní alespoň natěšení a přečtete jí jedním dechem. Jako vždy to není dlouhá kapitola, obzvlášť v této kapitolce je hodně napětí, dramatu a hlavně citů, no více vám už neřeknu a nebudu vás zdržovat od čtení
PS: napište určo nějaký komentář


Edward se tvářil velmi nešťastně, bála jsem se toho, co z něj vypadne.
"No nevím, jak bych ti to řekl, je to choulostivé téma," řekl Edward a jeho čelo, obočím se svraštělo.
"Jestli je ti to nepříjemné, budu muset vydržet, než přijede Carlisle. Mohla bych se jít podívat za dalšími členy rodiny a navíc bych chtěla mluvit s Tomem, jestli to nevadí?" řekla jsem a doufala v kladnou odpověď, ale tušila jsem opak, protože jeho obličej hovořil za vše.
"No víš nejsem si jistý jestli to dovoluje tvůj zdravotní stav, Carlisle říkal, že bys měla minimálně dneska v klidu, takže….." řekl a jeho obličej už vypadal klidnější a uvolněnější.
"Takže asi ne …. Ani na pár minut PROSÍM," žadonila jsem a během toho se na Edwardově tváři vykouzlil posměšný úsměv.
"Tak," na pár vteřin měl ústa otevřená a stále se smál "dobře, ale jen na pár minut jasné,"řekl a jeho čelo se vyhladilo, úsměv se rozšířil. V tu samou chvíli jsem vyskočila z postele a vrhla jsem se mu kolem krku, políbila ho na rudé rty. V mé mysli se utvořilo tolik smíšených myšlenek, většinou špatných. Hlavně jsem myslela na to, co by tomu řekl Ben. V žádném případě bych mu nechtěla ublížit, jenže na to už bylo trochu pozdě, protože v ten daný okamžik ve dveřích stál Ben s Jackem se slovy: "Vidíš je v pořádku," řekl, hned poté se zarazil, díval se na nás nevnímavým a překvapeným obličejem, po chvilce naprostého klidu jsem se mu to snažila vysvětlit.
"Bene není to, tak jak si myslíš, Bene, počkej," řekla jsem a té samé chvilce se ke mně Ben otočil zády, práskl dveřmi. Neváhala jsem ani minutu a utíkala jsem za ním. Měla jsem hrozný pocit, protože vůči Benovi to nebylo fér, ale co se dá dělat, život není fér nikdy k nikomu a k ničemu. Sužuje mě myšlenka, že kdybych byla na jeho místě, zachovala bych se úplně stejně, ale teď jsem uhýbala od tématu. Běželi jsme lesem, zastavil se na malounké louce uprostřed lesa. Stála jsem na kraji lesa, on přesně uprostřed, zahleděný do slunce, třpytil se. Je, tak krásný a zároveň impulsivní. Pomaloučku jsem přistupovala k němu, ale on mě nebral na zřetel, stále se díval do žlutého, zářícího slunce. Stoupla jsem si vedle něj a sbírala odvahu promluvit, on však předčil mé očekávání.
"Proč jsi to udělala, zrovna s mým hlavním nepřítelem?" vyhrkl, ani se na mě nepodíval, až teprve teď jsem se cítila provinile.
"Prosím tě, než z toho, co jsi viděl, vyvodíš špatný závěr, dovol mi, abych ti to vysvětlila, prosím dej mi tu šanci,"řekla jsem, dlouho mlčel, aniž by se na mě podíval, prohlásil: "Nevím, jestli to vůbec chci vědět!" řekl s naprosto nevyrovnaným hlasem, v kterém jsem cítila nejistotu.
"Bene políbila jsem Edwarda z čistě kamarádského hlediska, jenže ty jsi přišel zrovna v ten okamžik, který pro tebe byl, dá se kritický," řekla jsem, když jsem to dořekla, otočil se směrem ke mně. Jeho oči měli barvu nejtmavší černé, evidentně měl velký vztek, vypadal jako černý ďábel, protože byl celý oblečený v černé a ty oči. Z ničeho nic se jeho oči odvrátili, od mého obličeje, zaměřil se na mě naprosto neznámý předmět, protože jsem se ani nepokoušela podívat se za sebe, chtěla jsem s ním udržovat neustálý oční kontakt. Rozběhl se a zařval: "TY PARCHANTE" prohlásil Ben, s jeho slovy jsem se otočila, spatřila Edwarda, který stál na kraji lesa a díval se na Bena s posměšným výrazem na tváři. Byl to naprostý kontrast, Ben v černé, Edward v bílé, nebyla jsem proto, aby se poprali, spíše naopak, chtěla jsem, aby si to vyříkali, ale do toho se jim zřejmě nechtělo. Ben se rozběhl, chytl Eda pod krkem a přimáčkl ho ke stromu, který mu byl nejblíže. Začal mu vyhrožovat, nevím přesně, co mu řekl, Edwarda to ovšem popudilo ještě k většímu posměchu, což se Benovi nelíbilo, tak ho Ben chytl a odhodil na druhou stranu louky. Chytla jsem Bena a snažila jsem se ho co nejvíc uklidnit, což se mi moc nedařilo, proto jsem Bena odvedla, k Cullenovým domů, do pokoje, ve kterém jsem byla ubytovaná já. Nechala jsem ho tam s hudbou v uších. Zavřela jsem ho a odešla jsem hledat Edwarda. Nejdřív jsem šla do jeho pokoje, ve kterém jsem našla velký nepořádek, ale on v něm zahrabaný nebyl. Prohledala jsem celý, byla jsem i v tom nejmenším zákoutíčku toho to velkého domu, bohužel nikde nebyl, vlastně v tu nebyl nikdo, kromě nás dvou. Neměla jsem chuť jít ho hledat do lesa, tak jsem se vrátila zpátky do pokoje. Stoupla jsem si mezi dveře a tam uviděla Bena, jak tančí na rytmickou hudbu a k tomu si zpívá, jak roztomilé
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tak co líbí povídka?

Jo, je super 85.9% (67)
Hm, docela ujde 2.6% (2)
Ještě nevim jak se to vyvine 3.8% (3)
Nic moc 2.6% (2)
Děs... 5.1% (4)

Komentáře

1 Izzy Mary Izzy Mary | 29. března 2010 v 11:38 | Reagovat

Skvělá kapitola, jako vždycky:-D

2 Seina Seina | Web | 29. března 2010 v 13:59 | Reagovat

Krásný díl, taky to trvalo, než jsem si ho mohla přečíst

3 kikinka kikinka | 2. dubna 2010 v 14:48 | Reagovat

krásne a už sa teším na ďalšiu :D

4 Lenča Lenča | 3. dubna 2010 v 8:36 | Reagovat

pěkné...všechno dohromady to dáva příjemný ráz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama