8. Sama

2. dubna 2010 v 15:39 | Lenna |  • Černobílý svět •
Černobílý svět

Nazdárek, nová kapitola bude z jak už víte nového "klidnějšího" prostředí. Bude plná hádek, emocí a křiku. Tak snad se trochu vcítite do postavy Katy a pochopíte její činy. Doufám, že se vám moje povídka líbí a budu ráda za komentář...mějte se krásně a papec.


Část VIII Sama
9.1 2006
Ráno jsem se probudila opravdu brzy bylo kolem 7, když jsem oblečená, umytá a učesaná sešla do kuchyně. Tam na mě už čekala čerstvá krev vypila jsem jí a začala hledat Petera. Vůbec jsem ho nemohla najít. Sedla jsem si tedy do obýváčku a přemýšlela kde asi může být. Chtěla bych se projít do lesa, ale co když přijde a bude mě hledat? Ale přeci mi nemůže rozkazovat. Teď tu není až mě tu nenajde bude to jeho problém. Oblíkla jsem se vydala se na známou loučku. Už jsem sice moc nevěděla kde to je, ale i tak jsem běžela přímo za nosem. Dneska jsem běžela mnohem rychleji než včera možná je to tím, že jsem odpočinutá. Tu louku jsem prostě nemohla najít. Zastavila jsme se abych se zorientovala, jenže jsem vůbec netušila kde jsem. Otočila jsem se a opět začala běžet zpět. Nakonec jsem se úplně zastavila rozhlížela jsem se všude kolem. Ucítila jsem malou úzkost. Jako by tam někdo byl. Rozhlížela jsem se všude kolem a hlasitě dýchala. Přešlapovala jsem z místa na místo, byla jsem si jista že tam někdo byl cítila jsem to. Začala jsem utíkat nakonec jsem asi po kilometru vyběhla z lesa. V dálce jsem uviděla chatu docela dost daleko jsem si zaběhla. Pomalu jsem šla k chatě. Cestou jsem přemýšlela o tom pocitu nevím jak, ale vím, že tam někdo byl. Konečně jsem u chaty zase jsem cítila, že nejsem sama. Potichu jsem vešla do obýváku a poslouchala jestli tam někdo není. Najednou se z kuchyně vyřítil Peter a objal mě.

"Sakra kdes byla?"Byl opravdu vystrašený
"Klid byla jsem se jenom projít" Konečně mě pustil
"Nemůžeš jenom tak odejít pryč"
"Proč? Nemůžu se jít ani projít do lesa!"
"Jo, ale musíš mi to říct předem vylekala si mě, už jsem myslel,
že si mi utekla"
"Co? Proč bych ti měla zdrhat?"
"To je jedno tak pro příště…. Byl jsem ve městě a koupil ti nějaké oblečení dal jsem ti ho na sedačku"
Ukázal do obýváku.
"Nové hadry. Bezva"Rozeběhla jsem se k tašce a začala jsem jí prohrabávat. Byli tam různé trička tepláky i džíny.
"Díky! Některý ujdou"
"Některý?" Vypadal trochu uraženě
"Co bys čekal? Abych řekla nemáš zrovna můj styl"
"Jasně a co bys čekala ty! Od víc jak 150 letého upíra...Za mých dob se nosilo úplně něco jiného" Vůbec jsem ho nevnímala sebrala jsem tašku a utíkala do pokoje převléct se do čistého. Z tašky jsme vyhrabala nové džíny a docela pěkné tričko pak jsem se ještě učesala a šla opět za Peterem. Měla jsem docela hlad takže jsem čekala něco dobrého k obědu. Po včerejšku jsem neměla moc náladu na lov. Šla jsem potichu do kuchyně opět tam nikdo nebyl . Z lednice jsem vyndala jednu platovou láhev a nalila si do skleničky krev. Hned jsem začala hltat až sem se zakašlala omylem jsem na sebe vylila skleničku s krví. No super, nový triko a já ho hned ušpiním. Rozhodla jsem se najít Petera musí tu někde být přeci pračka. Vyšla jsem tedy ven a hned ucítila něčí přítomnost. Rozhlížela jsem se a uviděla jak se k mým nohou kutálí balón hned za ním běžela malá holčička zastavila jsem ten míč a po chvilce u mě stála i ta holčička.
"Dobrý den"Zvolala na mě když se celá udýchaná zastavila.
"No ahoj…to je tvoje?" Usmála jsem se na ní a podala jí míč
"Jo moc vám děkuji"Opět zvolala a rozeběhla se na zpět. Docela mě pobavila pomyslela jsem si sama pro sebe. Neběhala moc rychle a i tak jsem ještě zahlídla jak sebou chudák plácla na zem. Okamžitě jsem k ní doběhla a pomáhala jí na její drobounké nožky.
"Auvajs!"
"Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se ustaraně
"Ano a vy?"Zeptala se a přímo na mě civěla.
"Já ano proč bych neměla byt?" Zeptala jsem se jí a usmála se na ní.
"No máte paní na tričku krev" A sakra úplně jsem na to zapomněla.
"Ne to je jen barva, víš" Zalhala jsem jí a oprášila jí špinavé tepláky.
"Acha"

PETER
Když Katy běžela do svého pokoje řekl jsem si že půjdu naštípat dříví poklidil jsem kuchyň a šel ven do stodoly. Sekal jsem asi 15 minut když jsem uslyšel slabý dětský výkřik. Co se to tam děje pomalu jsem vyšel ze stodoly a nevěřil jsem co právě vidím. Katy se skláněla nad menší holčičkou a byla celá od krve. Pane bože udělala to zase tentokrát dítěti. Rozeběhl jsem se proti nim.
"Katy nech jí !" Zakřičel jsem na ní. Ihned se vzpřímila a pustila chudáka holčičku ještě žila. Ale musela ztratit plno krve Katy měla celé triko krvavé. Pořád jsem běžel a Katy pobídla tu holčičku aby šla pryč.
"Jak si jen mohla?!?" Opět jsem ní začal křičet když jsem doběhl k ní
"O čem to mluvíš?"
"O té malé cos jí ublížila"
"Prosím já jsem jí nic neudělala spadla a tak jsem jí pomohla"
"Cože! Jak pomohla vždyť jsem tě viděl"
"Petere nic jsem jí neudělala" Vykřikla na mě a vypadala fakt zuřivě.
"A co ta krev…já věděl že to nezvládneš! Už ráno jsem si myslel,
že si se šla někam nakrmit! Viď."
"Cože! Ty sis myslel,
že jsem šla zabít člověka?"
"A ne?"
"Ne….šla jsem se jen projít"
"Jasně,
ale co to dítě?!" Viděl jsem jak se jí do oči rvali slzy otočila se ke mě zády a odešla.
"Kam si myslíš, že jdeš!" zakřičel jsem na ní už vážně tvrdě
"Do pokoje…a přestaň mi rozkazovat já si můžu dělal co chci"
"Jasně někde kde budeš ve svým tady si semnou"
"Jasně tak víš co půjdu! Nebudu se s tebou zahazovat když můžu být sama a nikdo mě nebude opruzovat!" Pch jak tohle může říct.

KATY
Jak mohl jen říct, že jsem jí ublížila. Vůbec mi nevěří jak můžu jen být s někým kdo mi nevěří? Pořád jsem cítila, že tam stojí. Já jsem ale byla rozhodnutá. Půjdu pryč zamířila jsem si to přímo k lesu. Po 10 minutách jsem už stála na kraji lesa a pozorovala jsem nenápadně z křoví chatu. Peter už venku nestál nejspíš si šel do svojí chaty. Ach bože co si počnu vždyť se neumím ani nakrmit, jak se zabíjejí zvířata? Měla jsem už docela hlad a byla jsem jen v tričku které stejnak bylo od krve. Pomalu jsem šla do hloubi lesa kdyby mě náhodou hledal. Na levé straně od lesa jsem našla silnici. Chvíli jsem tam stála a přemýšlela jestli mám jít do vesnice. Není to nebezpečné? Co když napadnu člověka? Ale tady zůstat nemůžu mohl by mě najít a já už k němu nechci je to sobec. Tak jsem se vydala pomalu vzpříc vesnici.

PETER
Seděl jsem v obýváku a přemýšlel co se sní asi děje? Určitě přijde když né dneska tak zítra. Bylo mi líto co jsem jí řekl. Možná jsem se spletl, ale co ta krev na triku? Šla k lesu takže zítra se jí vydám hledat daleko být nemůže já se tady vyznám mnohem lépe než ona. Jenom že by zamířila do vesnice, ale to by snad neudělala vždyť by mohla někomu ublížit.

KATY
Nebyla jsem si jistá jestli jdu dobře. Šla jsem pořád po silnici, ale za tu dobu co jsem šla to bylo asi 30 minut kolem neprojelo žádné auto. Pak jsem si uvědomila, že mám pořád krvavé triko. Musím se někde převlíknout. Ale kde? Otočila jsem a šla zpět. Zítra ráno až mě půjde hledat vloupám se do pokoje jen se převlíknu triko a zas půjdu. Jasně tedy doufám, že mě půjde hledat najednou jsem vůbec nevěděla jestli bude mít o mě zájem co když mě nechá úplně? A bude si střežit chatu? Znovu jsem se otočila a šla po silnici směrem k vesnici. Ale počkat vždyť řekl, že mě miluje. To přeci musí něco znamenat. Určitě mě půjde hledat. Připadala jsem si jak na křižovatce buď půjdu vstříc vesnici s krvavým trikem nebo zkusím štěstí a půjdu se převléknout to mi, ale hrozí, že mě uvidí, nebo zjistím, že mu na mě vůbec nezáleží. Nakonec jsem to riskla do vesnice přece nemůžu jít v lednu kdy je 10 pod nulou jen v krvavém triku. Zpáteční cestu jsem tentokrát vzala lesem cestou můžu zkusit něco ulovit a pořádně se najíst. Asi po kilometru dovnitř lesa jsem uviděla krmelec. Super sem se přeci chodí nakrmit nespící zvířata. Vyšplhala jsem na strom přímo nad krmelcem a čekala na oběd.
Čekala jsem tam na můj vkus dost dlouho určitě něco přes hodinu něž přišla první oběť. Byla to menší srna a začala se spokojeně krmit. Na velké větvi jsem se opravdu potichu sdřepla a připravovala se na skok skočila jsem přím vedle srnky a chytla jí za krk. Vyděšená srna se hrozně lekla a snažila se utéct. Několikrát mě kopla ale nakonec jsem jí vší silou svalila na zem a cukla jejím krkem. Pak jsem jen seděla a dívala na mrtvou srnu. Chvíli jsem z toho byla úplně paf. Vlastníma rukama jsem zabila nevinné zvíře. Když jsem se uklidnila tak jsem se zakousla a najedla se. Vůbec jsem netušila kolik tak může být, když mě Peter vyhodil tak bylo něco po druhé hodině. Spočítala jsem si všechny časy v hlavě no tak je kolem 4. Sakra co budu celou dobu dělat? Musím si najít vhodné místo na nocleh. Postupovala jsem hlouběji a hlouběji do lesa až jsme narazila na nějaké skály. Zalezla jsem si do menší výhlubně a sedla si tam v lese už byla docela tma nechtěla jsem si to přiznat ale dostala jsem strach. Nakonec jsem usnula netrvalo to dlouho a s ohromným leknutím jsem se probudila. Jako by se mě někdo dotýkal ale byla jsem si jistá, že tam nikdo není. Rozhlížela jsem se a hlasitě dýchala po chvíli jsem si vzpomněla že jsem měla sen. Opět se mi zdálo jak jsem prožila smrt rodičů nechápu to poslední tři dny jsem byla úplně v pořádku možná to bylo Peterem, když jsem sním je mi mnohem lépe a teď když jsem sama cítím se tak bezradně. Rozhlížela jsem se po okolí a bylo mi jasné že tady a takhle zůstat nemůžu. Ještě jsem si lehla a usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 2. dubna 2010 v 15:59 | Reagovat

Krásný díl!!!!:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama