9. Já si tě najdu

12. dubna 2010 v 16:28 | Lenna |  • Černobílý svět •
Černobílý svět

Zdravím, další povídka přidaná dneškem bude podle mě krátká ale myslím, že se bude také lépe číst. Doufám, že ve vás průběhem čtení vyvolám napětí ale pochybuji. Ale jak to nakonec dopadne se dozvíte v dalším díle.Tak přeju krásné počteníčko.


Část IX. Já si tě najdu
10.1 2006
Probudila jsem se do mrazivého rána. Všude kolem byl bílí sníh pomalu jsem se zvedla a kráčela směr chata.

PETER
Celou noc jsem přemýšlel o Kate. Kde asi může byt? Je v pořádku? Hlavou se mi honili stovky otázek a já na ně neměl odpověd. Hrozně jsem se o ní bál. Doufám že se vrátí. Oblíknul jsem se a šel jí hledat.

KATE
Pomalu jsem se plížila k chatě. V dálce jsem jí viděla zkoumala jsem jestli tam někdo je nebo ne. Ale byla jsem opravdu moc daleko. Rozhlídla jsem se po louce před chatou vypadalo to že tam nikdo není. Tak jsem se zplna rozeběhla a po pár vteřinách jsem se schovávala za chatou. Zkoušela jsem vycítit něčí přítomnost ale nic jsem necítila. Skočila jsem na střechu kůlny a plížila se nějakým oknem do chaty. Objevila jsem se na chodbě popoběhla jsem k dveřím kde býval můj pokoj a potichu je otevřela, vůbec nic se tam nezměnilo dokonce i naházený věci na posteli nikdo neuklidil. Nesmím ztrácet čas říkala jsem si sama pro sebe a začala se prohrabávat v tašce. Nakonec jsem vyndala tričko a nějakou starou mikinu. Rychle jsem se převlíkla a vyšla na chodbu. Potichu jsem seskakovala ze schodů na schod. Prošla jsem obývákem a zahlídla okem kuchyň najednou jsem ucítila že mám hlad. Mohla bych se předem najíst. Peter tu není. Rychlým krokem jsem došla do kuchyně a otevřela lednici byla tam poslední láhev s krví né, že by to bylo lepší než čerstvá, ale měla jsem opravdu hlad. Vyndala jsem hrníček a nalila si, nakonec jsem to vypila asi po dvouch skleničkách jsem si uvědomila že pozná že jsem tu byla. Uklidila jsem zbytek láhve a umyla hrníček. Vyšla jsem z chaty a zamířila hledat něco kde bych mohla být.

PETER
Procházel jsem lesem a hledal Kate. Zkoušel jsem všechno i tu louku kde jme byli spolu lovit. Vrátím se do chaty kdyby se chtěla vrátit. Když jsem došel k chatě ihned jsem ucítil známou vůni. Vtrhl jsem dovnitř a prohledával všechny místnosti ale nikdo tam nebyl. Vrátil jsem se zpět do předsíně a svlíknul jsme si bundu. Potřeboval jsem se něčeho napít ale v lese jsem nic nevyhledal. Šel jsem do kuchyně a vyndal láhev s krví. Bylo mi jasné, že tu byla ta vůně a teďka mi zmizela krev. Takže když tu byla dnes nemůže být daleko. Opět jsem vystřelil z chaty a šel jí hledat.

PETER
Hledal jsem opravdu dlouho do noci. K snědku jsem si ulovil větší srnu. Domů jsem přišel unavený a strhaný. Přemýšlel jsem kde asi může být. Zítra prohledám vesnici.

KATY
Hledala jsem dlouho nakonec jsem asi po 10 kilometrech v lese našla menší srub vypadal opuštěně. Byli tam jenom 2 místnůstky a malinka kuchyň. Nemínila jsem tam nic zničit ani ukrást jen jsem se potřebovala schovat. Nejdřív jsem nevěděla jak se dostat dovnitř ale po chvíli hledání jsem našla malý zrezlý klíček. Pak jsem jen do rána přemýšlela.

11.1 2006
Už brzy ráno jsem pocítila hlad vydala jsem se tedy hledat něco k snědku. Vůbec jsem nevěděla jak zvěř najít, ale pochvíli jsem ucítila vábivou vůni rozeběhla jsem se za tou neznámou vůni. Podle mých měřítek jsem běžela opravdu dlouho. Ale nakonec jsem se zastavila nechtěla jsem svou oběť přeci vyplašit. Pomalu jsem našlapovala a poslouchala jestli tam něco není.

PETER
Kolem osmé hodiny jsem se vydal do vesnice. Řekl jsem si, že to vezmu lesem je to rychlejší a mám aspoň malou šanci, že najdu Kate. Chvílemi jsem běžel chvílemi jen šle taky jsem si párkrát skočil na stromy abych měl větší rozhled do dálky. Asi po půl hodině hledání jsem uslyšel v dálce křik byl sice slabý ale ihned jsem se rozeběhl směrem odkud vyšel.

KATY
Jak jsem se pomalu plížila. Najednou mi tělem projela štípává bolest leknutím jsem křikla a můj hlas se odrážel
po celém lese. Ihned jsem zjišťovala co se děje. Omylem jsem šlápla do pytlácké pasti. Zatraceně začala jsem nadávat z očí se mi kutálely slzy ale moc bolesti jsem necítila, možná další upíři schopnost zamyslela jsem se. Noha mi pořád krvácela a já tam ležela. Hodně blbě se mi to otvíralo. Opravdu moc to bolelo a já jsem se snažila z té pasti dostat. V tom jsem ucítila něčí přítomnost. Někdo tu je. Co nejrychleji sem se snažila tu past otevřít tím víc jsem si zraňovala ruce. Noha mi nepřestala krvácet a já jsem už neměla sílu dál bojovat s tou bolesti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Papája Papája | E-mail | Web | 17. dubna 2010 v 14:39 | Reagovat

diplomek za bleskovku (se spožděním)

http://papaja1.blog.cz/1004/67-bleskovka-konec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama