13. To chce čas

23. června 2010 v 20:59 | Lenna |  • Černobílý svět •
Černobílý svět

Část XIII. To chce čas

Jenže já to prostě nedokázala. Nemohla jsem k němu přijít a políbit ho ani mu říct co k němu cítím prostě nic. Jen jsem tak stála a nevěděla co dělat.
"To jsem mohla tušit…jenom si kecala nic nezvládneš" škodolibě se na mě podívala a vydala se k nevědoucímu Peterovi.
"Můžete mi říct co se to tu děje?" Peter se dožadoval pozornosti a taky se mu dočkala Christina na mě mrkla a objala ho kolem krku a políbila na rty. Bylo mi jasné co tím chce dokázat, že zvládne to co já ne. Peter jí sice odstrčil ale já se na to prostě nemohla dívat.
"Kat? Kam jdeš?" znova jsem se otočila a to už si Christinu držel dál od těla. V tom jsem si vzpomněla jak jsem se předtím podceňovala. Nemůžu jí ho jen tak nechat.
"Promiň ale potřebuji trochu času abych si zvykla na ní…ale jde to těžko" trochu jsem se usmála a Peter nevěřícně zíral.
"Vy dvě je mezi vámi všechno v pořádku?" trochu těkal očima mezi námi.
"Ne ona tady překáží…měla by jít pryč" rozkřičela se samozřejmě Christina.
"Uklidni se Chris" napomenul jí
"Co bych se měla uklidňovat, prostě si musíš vybrat…je jasné,
že o tebe stojíme obě a ty zase o nás já už tohle nevydržím prostě si vyber"
Peter zaraženě stál a byl překvapenej asi tak jako já. Dlouho zíral na ní a pak zamířil pohledem na mě. Většinou Christininy praktiky neschvaluji ale tentokrát měla pravdu. Je tady až moc dusno. Svým postavením jsem mu dala na jevo, že jsem spokojená.
"To……to prostě nemůžete myslet vážně?" zaraženě stál a prohlížel si nás.
"Kate? Ty taky?…Taky si myslíš, že bych si měl vybrat?" Tuhle otázku jsem opravdu nečekala.
"Já víš…nechci na tebe tlačit ale Chris má překvapivě pravdu…možná časem" Peter se opravdu naštval.
"Opravdu ale opravdu vás nechápu."
Rozzuřeně prošel kolem Christiny a mě rovnou do patra. Pak jsme tam stály jenom my.
"Jdu pryč!" Křikla na mě Chris a vyšla z obýváku do předsíně.
Teď jsem tam pořád stála. Cítila jsem se hrozně. Byla jsem tam sama ticho se rozléhalo celou chatou. Přemýšlela jsem kde je Christina ikdyž bych mohla být spíš ráda, že mi na chvíli zmizela z očí. Opravdu mě štvala byla to zlomyslná, sobecká husa, která myslí jen na sebe. A chudák Peter možná jsem na něj až moc tlačila. Samozřejmě mu dám čas ale měl by se rozhodnout. Chtěla bych vědět jak na tom jsem.

PETER
Nechápu je opravdu ne. Jak můžou chtít abych se rozhodl mezi dvěmi dívkami, když obě miluji. Možná Katy je mi více blíž ale Chris byla moje první láska vždy bude mít u mě v srdci místo. Katy moje sladká Kat miluji ji jí už od první chvíle kdy jsem jí viděl. Zatímco Christina mě zradila hned při první příležitosti. Katy by mě nikdy neopustila. Myslím, že Katy mě miluje ale bojí se mi to říct. Místo toho Christina mě chce jen z požitku, že vyhraje. Sem si jistý, že Chris mi nemůže dát to co Katy ale jak jen jim to oboum mám dát na jevo? Ležel jsem na posteli a přemýšlel o tom kdy jsem se vlastně utopil v Katyně lásce nejspíš když mě v motelu políbila. Probudila ve mně city které měli možná zůstat mrtvé.

Vždyť Katy kvůli mně opustila svou jedinou rodinu a to Sofii. Muselo jí to opravdu bolet. Myslím, že se dokážu vzdát Christiny. Ona mi umožnila prožít úplně jiný svět. Svět bolesti, zla a nedbání nad ostatními lidmi. Zvedl jsem se z postele a šel dolů do obýváku. Tam seděla Katy a prohlížela si nějaké knížky. Když si mě všimla vyskočila a zamířila ke mně.
"Víš já chtěla jsem se ti omluvit" vypadala dost zklamaně ale byla už sebevědomější než včera v autě. Možná, že už je zvyklá se mi omlouvat.
"Prosim tě…to nemusíš…vlastně máte pravdu nevraživosti mezi vámi jsem si všimnul hned jak Christina přijela…tedy když jsem vás tu našel jak se hádáte"
"Víš Petere nebudu říkat, že tě miluji od chvíle kdy se známe…když to není pravda ale čas který sem tu s tebou strávila byl pro mě opravdu vzácný a já si ho váží" trochu sklopila zrak a dívala se do země. Byla smutná a ztracená sama v sobě. Bála se mé reakce ale přitom toužila znát odpověď.
"Víš já jsem nad tím přemýšlel a potřebuji mluvit s Christinou……kde je?" Katy byla opravdu zklamaná ale
i přes velký šok se zmohla na jednu větu.
"Mě jenom řekla, že jde ven…nevím kam a je mi to jedno!" Katy sice trochu zvýšila hlas ale věděl jsem, že je v pohodě.
"Ok díky potřebuji sní jenom mluvit………zůstaň tu" pak už nic neodpověděla a já v klidu odešel hledat Chris.

KATY
Jen tak mě tam nechal zklamanou a zničenou svým vlastním životem. Myslí si, že tu budu jen tak sedět a trápit se? To teda ne musím se projít.
Bylo něco málo po 4 hodině když jsem vycházela z chaty. Několikrát jsem se proběhla po lese. Venku byl tak čistý vzduch. Hned se mi udělalo lépe. Nakonec jsem si vzpomněla na tu louku kde jsem se poprvé nakrmila. Zatoužila sem jí najít. Chtěla jsem si vybavit jak byla velká, co tam přesně rostlo a mnoho dalších věcí ale jako by mi navždy vypadla z myšlenek. Běhala jsem tak různě po lese sem tam až jsem se zas na pastvině před lesem. Dobrá vezmu to postupně popoběhla jsem ke stromu kde mě Peter učil šplhat odtamtud jsme se přeci rozeběhly vzpříc lesu.
Po chvíli se mi opravdu všechno vybavilo stačilo jen pár metrů a předemnou se za keři schovaná objeví menší loučka. V tom zafungovali moje upíří smysly a já ucítila něčí přítomnost. Potichu jsem našlapovala až jsem uslyšela i hlasy vůbec jsem jim nerozuměla ale jakmile jsem se přiblížila blíž bylo ticho vykoukla jsem tedy zpoza keře a nevěřila vlastním očím na menší zasněžené loučce stály na druhém kraji Peter s Christinou a líbali se. V tu chvíli mě píchlo u mého mrtvého srdce a já věřím, že kdyby žilo právě by puklo. Nevím jak dlouho ten jejich polibek trval protože jsem se rozeběhla a se slzami v očích běžela pryč. Nevím kam prostě pryč .

PETER - před 10 minutami
Bloudil jsem lesem až jsem jí konečně našel zrovna skolila větší srnu na bok. Když si mě všimla nechala srnu srnou a věnovala mi svou pozornost.
"Tyhle ty lesní zvířata chutnají příšerně" ještě jednou se podívala na prchající srnu a nakonec si odplivla.
"No to je to co ty nikdy nepochopíš" trochu jsem se na ní zašklebil a pak jí pokynul aby šla zamnou. Došli jsme na louku kde bylo aspoň trochu hezky.
"Tak co chceš?" Postavila se a pozvedla obočí.
"Chci si promluvit" trochu zakroužila světle modrýma očima a podívala se na mě.
"Hele já to zcela chápu si úplně zabouchlej do tý brunet…nebo se mýlím?" tázavě se na mě podívala
"Vlastně ne! Máš pravdu chci abys zase odešla" snažil jsem se to říct klidným hlasem.
"Klidně odejdu ale jen pod jednou podmínkou" malými kroky se ke mně přiblížila a natáhla se aby mi něco pošeptala do ucha "Naposledy mě polib"
"Prosím?" jak jen může být tak drzá
"Ale no tak poslední polibek… ber to jako na rozloučenou. Nebo chceš abych dělala problémy? Css dyť ona je můj velkej problém.
"Dobrá ale jen jednu a poslední pak odejdeš a už se nikdy nevrátíš"
"No jasně co myslíš? Že neumím držet slovo?" V tom jediným měla pravdu když něco slíbí tak to dodrží. Chytla mě kolem krku a já se mírně ohnul začala mě vášnivě líbat po chvíli přestala. Usmála se na mě.
"Tak……Sbohem" mrkla na mě otočila se ke mně zády a rozeběhla se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bibi bibi | Web | 23. června 2010 v 21:02 | Reagovat

hezu blog..

2 Hakky Shika Shun Hakky Shika Shun | Web | 23. června 2010 v 21:06 | Reagovat

krása .... :-D

3 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 23. června 2010 v 21:07 | Reagovat

Super díl :-D

4 LoLa...★ LoLa...★ | Web | 23. června 2010 v 21:10 | Reagovat

Krásný =)

5 tynuska tynuska | Web | 29. června 2010 v 7:05 | Reagovat

Zdar, tohle mi přišlo a je to docela sranda. Nějakým
způsobem to dost dobře funguje. Upozorňuji, že je
opravdu nutné přesně dodržet postup, jinak to ztrácí
smysl. Tak nad tím moc nepřemýšlej a napiš, co tě hned
napadne. Čti pomalu
a skutečně to udělej. Nepodváděj, nebo to nevyjde a ty si
budeš přát "Kéž
bych nepodváděl!"...
Hra ti zabere 3 minuty, budeš nadšen! Moje přání se
splnilo po 10 minutách, tvoje snad taky?? To se uvidí,
ale určitě nepodváděj!
Hra má veselý výsledek, nečti dopředu, ale pěkně po
pořádku. Netrvá to ani 3 minuty. Zkusit to stojí za
to, ne? Nejprve si vezmi papír a tužku. Až budeš
hledat jména, vezmi lidi, které znáš a jednej podle
svého instinktu! Postupuj vždy jen po jednom řádku,
jinak tu hru zničíš!!
O.K., tak tedy...:
1. Nejprve napiš pod sebe řadu čísel od 1 do 11
2. Potom k číslu 1 a2 napiš oblíbené číslo
3. Vedle 3 a7 napiš jména dvou osob druhého pohlaví
4. Nedívej se na konec, jinak to vyjde špatně!!
5. Napiš nějaké jméno (přátelé nebo rodina) vedle čísel
4, 5 a6
6. Napiš čtyři názvy písní k číslům 8, 9, 10 a11
7. Anakonec si něco přej! (To nikam nepiš - to musíš
udržet.. Nejlépe v
hlavě...)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Zde je řešení hry:
A: Musíš o téhle hře vyprávět tolika lidem, kolik máš
napsáno na místě č. 2!
B: Osoba na místě 3 je ta, kterou miluješ
C: Osobu na sedmém místě máš rád, ale nikdy s ní
nebudeš moci být...
D: Osobu na místě 4 máš nejraději
E: Osoba na místě 5 tě velmi dobře zná
F: Číslo 6 přináší štěstí
G: Písnička na místě 8 má souvislost s osobou na místě 3
H: Titul na 9. místě je píseň pro osobu č. 7
I: Píseň na místě 10 je ta, která nejvíce vypovídá o
tvém charakteru
J: A na 11. místě je píseň, která vyjadřuje tvůj
životní pocit
K: Pošli tuhle hru 10 lidem do 1 hodiny. Když to
uděláš, splní se ti tvé přání - když ne, stane se
opak!

6 BellaTS BellaTS | Web | 30. června 2010 v 16:40 | Reagovat

Nádhera!

7 Papája Papája | E-mail | Web | 1. července 2010 v 16:05 | Reagovat

Izzy Mary:
diplom za 70. a 71. bleskovku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama